09.03.2017

Spojením půdy a bytu v krásné, ale poněkud omšelé činžovní vile v původním stavu z roku 1928 vznikl jedinečný prostor poskytující kvalitu bydlení srovnatelnou se solidním rodinným domem, který by však byl mnohonásobně dražší. Součástí velmi praktické realizace je navíc interiér, ve kterém se potkávají současné potřeby s půvabem první republiky. 

V jakém stavu byl interiér před rekonstrukcí a co vše bylo nutné udělat?

Stav před rekonstrukcí byl skutečně špatný. V prostorách se prakticky nedalo bydlet, nicméně v domě bylo stále zachováno mnoho původních prvků, jako jsou dřevěné žaluzie, původní koupelna včetně mramorového dvojumyvadla, dlažba či parkety.

Celý prostor potřeboval kompletní rekonstrukci včetně úpravy půdy na mezonetové řešení, veškeré nové instalace a rozvody, repasování parket a ostatních podlahových krytin, změnu disproporcí dolního prostoru, výrobu dobového litinového topení, repasi dveří a oken včetně původních kliček atd.

Jaké jsou podle vás praktické a estetické výhody tak náročné rekonstrukce staršího interiéru oproti koupi bytu v novostavbě?

Myslím, že tato otázka je velmi subjektivní. Osobně nejsem typ do novostavby, v bydlení hledám duši, možná i tóny minulosti. Také přiznávám slabost pro prvorepublikové stavby, fascinuje mě jejich dokonalost, jednoduchost i praktičnost. Přestože rekonstrukce bývají nakonec spíše složitější i dražší variantou, byly pro mne vždy přirozenou volbou. Něco jiného je možná nový dům, který vznikne pouze podle vašich představ, a vy se nemusíte přizpůsobovat původním disproporcím. Ale v lokalitě, jako je Bertramka, je stavba nového domu téměř vyloučená.

Co jste požadovali od architekta? Do jaké míry jste sami zasahovali do konečné podoby bytu?

Spolupráce s panem architektem byla jako souznění duší. Cítil velmi dobře naše potřeby a my respektovali jeho vize a návrhy řešení. Projekt probíhal ve výjimečném souladu. Do hrubého návrhu jsme zasahovali skutečně nepatrně, naopak interiér je dílem společným, detaily pak naše vlastní včetně nákupu sedací soupravy nebo návrhu kuchyňského stolu. Celkové řešení prostoru je ovšem skutečně a pouze skvělým architektonickým dílem.

Architekta jste vybírali na základě doporučení přátel, nebo jste projekt zadali více studiím?

S panem architektem jsme se seznámili před několika lety, když pro nás navrhoval kancelářské prostory. Byli jsme s jeho prací velmi spokojeni a oslovili ho také kvůli rekonstrukci domů rodičů mého muže a následně kvůli bytu mého švagra. V průběhu let, po které trvaly tyto práce, nám pan architekt zdůrazňoval, že až budeme chtít řešit své vlastní bydlení, tak by rád byl už při výběru nemovitosti.

Ing. arch. Michael Hofman O konceptu této realizace bylo rozhodnuto poměrně rychle: máme k dispozici dvě patra, uděláme byt, který bude dosahovat kvality bydlení v rodinném domě. Originální prvky z první republiky se pokusíme zachovat repasí. Uděláme mezonet, který poté, až děti odrostou, bude možno snadno rozdělit na dva menší byty. Koncept je takto nachystaný: hlavní schodiště jsme ponechali, jen v části mezi posledním patrem a půdou jsme ho uzavřeli do sádrokartonu, vznikla tak kdykoli lehce demontovatelná komora na schodech. Po jejím budoucím odstranění se opět samostatně zpřístupní podkroví domu.

Dům jste tedy hledali společně?

Nakonec ano. Nejdřív jsme však sami koupili byt v činžovním domě nedaleko odtud. Byl ale na hlučném místě, obrácen na sever a měl ještě několik dalších nedostatků, které Michael Hofman okamžitě odhalil. Přesto pro nás nachystal projekt v podstatě už jen proto, abychom pochopili, že náš výběr nebyl dobrý.

Začali jsme tedy hledat znova a tentokrát spolu. Po různých slepých uličkách jsme nakonec objevili tuto tehdy velmi omšelou vilu. Vešli jsme do bytu v posledním patře a hned bylo jasné, že jsme našli něco úžasného. Poté, co jsme zjistili, že je možné přikoupit i prázdnou půdu, bylo rozhodnuto.

Objevily se při realizaci nějaké komplikace? Museli jste se nějakých původních nápadů vzdát, nebo naopak v průběhu rekonstrukce přistoupit na nějaké nové?

Pominu-li problémy se samotnou rekonstrukcí od stavby po sladění představ architekta s řemeslníky, problémy nebyly téměř žádné. Snad pouze klasický časový skluz. Původní návrh byl od začátku perfektně promyšlený s dokonalou znalostí prostředí a možností.

Je něco, co byste dnes udělali jinak? Co poradíte čtenářům, kteří uvažují o rekonstrukci staršího bytu? Co je třeba hlídat?

Jediné, co mi občas schází, je lepší výhled. Bohužel bytovky ze začátku sedmdesátých let lemují nejeden prvorepublikový dům v této oblasti. Co se však týče samotného interiéru či řešení celého domu, jsme nadmíru spokojeni a vše bychom dnes udělali zase stejně. A co poradit? Naslouchat svému vnitřnímu hlasu, pochopit ducha doby a vybrat si k tomu empatického citlivého architekta. V neposlední řadě je třeba se vybavit jistou dávkou trpělivosti. Ale stojí to určitě za to.