14.12.2024
Komerční sdělení

Design je hodnota, emoce, inovace, proces, jedinečnost, ochota, know how a práce. Své o tom ví i Petr Novague. Pán designu v pravém slova smyslu, který se nebojí mít vlastní názor a edukovat společnost nejen o designu. On totiž skutečně ví, a tak může. Má za sebou desítky dokončených produktů, stovky celosvětových ocenění a šestnáct prestižních Red Dot Awards a v současné době rozhodně neslevuje ze svých vysokých cílů. Na čem Petr aktuálně pracuje a jak by se tento exaktní obor měl proměnit? Inovátor, revolucionář a nadšenec do života, který o designu nefilozofuje, on jej tvoří.

Produkt je design – design je produkt, tak zní vaše motto. Jak byste definoval produktový design tak, aby mu porozuměl i ten, kdo designu nerozumí?
Design ovlivňuje vzhled výrobku, zajišťuje jeho odlišnost. To je základní poslání. Výsledkem je pak výrobek, který se lépe prodává, nebo si za něj může výrobce říct vyšší cenu. K tomu kromě designu přispívá samozřejmě řada faktorů, jako jsou technologie, které má výrobek uvnitř, funkčnost, ale i značka, pod kterou je produkován, nebo jeho marketing.

Co je základem pro vytvoření dobrého designu?
Porozumět cílové skupině, pro kterou je navrhován. Toto je velmi těžká část naší práce. Na rozdíl od architektů nebo interiérových aranžérů neznáme konkrétní klienty. Klientem je vždy výrobce, jenž nám popíše cílovou skupinu, definuje ji, jaké má znaky, co očekává, ale ve skutečnosti neznáme ty, kdož si výrobky budu kupovat. Jen si je vizualizujeme. Toto je třeba mít také na paměti, pokud si na nějaký výrobek/design děláme názor, zamyslet se nad tím, jestli jsme například jeho cílová skupina nebo jestli se do ní umíme vžít.

Proč je důležité k designu přistupovat jako ke komplexní disciplíně, kde by vše mělo souviset se vším?
Je to vlastně přirozená vlastnost designu, když začnete měnit tvar výrobku, ovlivňujete další jeho parametry a několik souvisejících věcí, konkrétními příklady jsou ovlivnění výrobních nákladů, ergonomie, nová povrchová úprava nebo kvůli nějakému tvarovému prolisu, který se zdá být esteticky nosný pro nový produkt, je třeba upravit jeho vnitřnosti, musí se například změnit základní deska, přesunout kabeláž, upravit konstrukční prvky uchycení apod. Nový design vždy vyvolává diskuzi se souvisejícími profesemi a nutnost změn. Komunikace s lidmi, kteří se na budoucím produktu podílejí, je velmi důležitou součástí designérské práce, schopnost prosadit myšlenku, proto je design komplexní disciplínou.

Foto: Lukáš HausenblasMáte pocit, že se v rámci přístupu k designu na tuzemské scéně posouváme? A nebo jej stále trochu opomíjíme a nepřikládáme mu takovou váhu, jakou by si tento obor zasloužil?
Řekl bych, že se mu spíše vzdalujeme. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že od sametové revoluce zde není mnoho firem, které by byly schopny vyrábět skutečně vlastní výrobky. Chybí zde celá množina podnikatelů, kteří by tuto dovednost reprezentovali, celá ekonomika uvízla v subdodavatelské roli služebníka. Zlepšilo se snad jen to, že se o tomto problému v posledních letech nahlas mluví. Design jako obor to pak žene do zvláštních vod, splývá s užitým uměním, tématem přestává být sériová produkce, na vysokých školách učí design lidé, kteří mu vůbec nerozumějí, nemají žádné úspěchy z praxe, a vše se halí do zvláštní pseudoteoretické diskuze, která nereflektuje dění ve světe. Zužuje se tak pozornost na zbytnosti, jako jsou různé závěsné svítící objekty, vázičky a další cetky. Akademická obec je navíc pod útokem levicového vidění světa, což povede k tomu, že pojem design bude více zneužíván pro konání dobra a zbytek světa se zatím vzdaluje. Velmi dobře je to vidět na každoročním udílení cen Red Dot, jak jsou které země zastoupeny a jakou mají jejich podniky expertizu, jak sofistikované výrobky jsou schopni a v jakém množství produkovat.

Jaký design máte rád vy osobně? Kromě toho, který navrhujete.
Normální. V tom dobrém smyslu slova, slovem normální mám na mysli věci neokázalé. Roli hraje také množství, radši jednu kvalitní a klidně dražší než tři průměrné.

Dalo by se říct, že ten nejlepší design je vždy jednoduchý, ale i funkční?
Samozřejmě, ale toto je již jakési klišé, o jednoduchost se snaží skoro každý designér, novým problémem je ale určitá zaměnitelnost tvarů – tedy přestává fungovat základní cíl designu, ona odlišnost. Když produkt až moc zjednodušíte, tak ztratí tuto vlastnost. Dobře to vidíme třeba na designu telefonů, ale i automobilů, nebo také v interiérech bytů. Vše se něčemu podobá. Splývá. Pole pro design se zmenšuje, soustředíme se na detaily a na komunikaci s cílovou skupinou, která je ocení. Označujeme to jako design language, tedy řeč, kterou k nim výrobek promlouvá.

Proč někteří lidé nechápou důležitost designu?
Já myslím, že ji vlastně chápe každý, jen je to určitá póza, kdy někteří lidé prezentují svoje ignorantství, opovržení nad tím, že by za design měli platit. Většinou tvrdí, že je zajímá především, jak to funguje a co to umí, a ne jak to vypadá. Mnohdy to aplikují také sami na sebe, na výběr oblečení, auta, domu, ale třeba i na výběr partnera. Nevím, jestli jsou opravdu šťastní. V poslední době se setkávám s řadou lidí důchodového věku, kteří 30 let budovali firmu, a teď ji nemají komu předat, protože vlastně není co. Vybudovali jen vazalský podnik, který splňuje nějaké ISO normy, a to je vše. Produkce bez obsahu, bez názoru. A jejich potomci už takto pokračovat nechtějí. Ti by chtěli firmu s obsahem, sebevědomou, s vlastními výrobky a tedy s designem.

Foto: Lukáš HausenblasVystudoval jste design výrobků a vozidel na elitní české Vysoké škole uměleckoprůmyslové – UMPRUM, co vás přimělo k tomu vybrat si tento obor? A proč zrovna vozidla, máte k automobilovému průmyslu blíž než k jiným odvětvím?
Abych řekl pravdu, měl jsem jedinou přihlášku, a to pouze na tento obor. Tehdy se jmenoval „design výrobků a dopravních prostředků“. Je to obor, který přímo navazuje na zakladatele designu v Československu, na Zdeňka Kováře. Vedoucím mého ateliéru byl ve své době úspěšný designér Ivan Linhart, všichni dodnes jezdíme tramvajemi, které navrhnul. Na této škole jsem si také uvědomil, že se nesmím porovnávat s konkurencí v naší malé zemi a to, že design nepotřebuje překladatele jako jiné obory. Promlouvá k lidem bez ohledu na hranice a jazykové bariéry. A dopravní prostředky jsou samozřejmě nejtěžší disciplínou našeho oboru. Co jsem se naučil, uplatňuji napříč všemi zakázkami, bez ohledu na to, jestli se jedná o auto, nebo zubní kartáček.

Designu se věnujete již 20 let, a to ve všech jeho podobách, kdy jste koordinoval celé projekty od úvodního setkání s klien­tem až po oficiální uvedení výrobku na trh. Jak se za tyto dvě dekády svět designu podle vás změnil?
Naše práce je sofistikovanější. Je třeba ovládat několik 3D softwarů, 2D grafických programů, umět využívat virtuální reality, umět modelovat fyzicky z clay – designérské hlíny, ale zároveň umět kreslit obyčejnou tužkou nebo slovně popsat svůj záměr. Je to takový pestrý mix dovedností, které vám zaručují náskok nad amatéry nebo absolventy nějakého rychlokurzu. Ti většinou dokážou jen jednu nebo dvě z těchto věcí. Samostatným tématem je rychlost, s jakou se pracuje, vzniká velká propast mezi starší generací designérů a tou mladou, které přijde práce s technologiemi samozřejmější. Vzpomínám na rok 2013, kdy jsem navrhoval mobilní telefon a při konzultacích v Číně bylo již tehdy tempo neskutečné. Dá se říct, že telefon od dodání dat za 14 dní telefonoval. U nás v té době bylo toto tempo nemyslitelné. A nesmím zapomenout zmínit oblast aditivní prototypové výroby, která akceleruje celý vývoj, v pár dnech můžete mít fyzicky výrobek v ruce a bavit se o jeho úpravách. To mění celou hru.

„Mám rád normální design, v tom dobrém smyslu slova. Slovem normální mám na mysli věci neokázalé. Svou roli hraje také množství, radši jednu kvalitní a klidně dražší než tři průměrné.“

Troufnete si odhadnout, jak se promění za dalších 20 let?
Myslím, nebo spíš doufám, že v akademické oblasti si nastupující generace nenechá líbit současný stav, že je učí neumětelové, že budou hákliví na takové ty profesory, kteří jsou celý život jen v učebnách a z praktického života mají strach, protože vědí, že by neuspěli, a že si vymůžou vyšší kvalitu designérské výuky. Aby se stali skutečně konkurenceschopnými, aby měli uplatnění jako designéři a nemuseli po škole hledat úplně jinou práci mimo obor. Myslím, že profesio­nální design bude mít stále větší význam, stále bude existovat strach spojený s investicí do sériových nástrojů a lidé budou chtít být ještě více připraveni, než ji učiní. Aplikace nápadů do série bude ještě rychlejší. A slovo design bude ještě více zneužíváno než dnes. Dnes už proniklo do řady témat, kde o něm dříve ani neslyšeli, už ne grafik, ale grafický designér, už ne interiérový architekt, ale interiérový designér, u filmu teď mají design zvuku, design střihu, a dokonce naše vláda toto slovo začala používat, když designuje nějaký balíček (směje se).

Na webu máte napsáno, že celou vaši ka­rié­ru ovlivnili inspirativní lidé – jací?
Seznam by byl dlouhý, snažím se od každého něco naučit. Vyplatilo se mi v životě poslouchat starší zkušené lidi, kteří na příkladu svých chyb přinášejí varování, abych nedělal ty stejné. Věci i situace se pořád dokola vlastně opakují. Mezi klíčové lidi v oblasti designu určitě kladu německého profesora designu Torstena Gratzkiho, díky kterému jsem se naučil oddělovat zrno od plev, zorien­toval jsem se v procesu designérské tvorby, v řízení kreativní části vývoje. Druhým významným mužem byl Thomas Ingenlath, který ve své době působil jako šéfdesignér Škodovky, a díky jeho rozhodnutí a jeho týmu jsem na základě svého vlastně drzého požadavku, jestli by mi nepůjčili reálné auto a já bych mu jako student udělal facelift, skutečně se svým kolegou z UMPRUM realizoval tento odvážný projekt. Dostali jsme tehdy reálný Superb a toho jsme rozřezali a namodelovali na něj facelift. Byl to takový průkopnický čin, dodnes si pamatuju, jak mi lidi z okolí říkali, jestli jsme se nezbláznili, že škodovka žádným študákům auto určitě nepošle. Důležití pro mě byli také někteří spolužáci, se kterými se dodnes potkávám a kteří jsou pro mě inspirací. Uspěli u zahraničních firem, prací v Audi, BMW, navrhují jachty.

Co považujete za ikony designu?
Jé, to je v současné době těžká otázka, protože ikony jsou známy, jen to slovo ikona/ikonický je stejně jako slovo design zneužíváno v kdejaké reklamě. Za mne je takový ten základní výčet ikonického designu asi takovýto: iPhone, Porsche 911, holicí strojek Braun, židle Panton, láhev Coca-Coly, skútr Vespa, švýcarský nůž, hliníkový kufr Rimowa, logo McDonaldu, USM nábytkový systém nebo tenisky Converse.

Na čem aktuálně pracujete?
Stále se už několik let věnuju produkci restomodů – kategorii aut, restaurovaných ne­bo modifikovaných a postavených na základu Porsche 911, je to taková moje srdeční záležitost na pomezí udržitelného přístupu. A souběžně s tím pracuji na zakázkách pro klienty, dokončujeme skleněnou láhev pro významné vinařství, navrhujeme venkovní nábytek, ale třeba také masku pro koně, kterou budou používat veterináři při jejich léčbě.

Nemáte pocit, že design jako slovo má v Česku poněkud zvláštní konotaci?
Ano je to dáno tím, co jsem už zmínil, a k tomu se přidávají bizarní designérské soutěže, které jsou české, ale nejsou české, zároveň je zde velká scéna veřejných zakázek a různých dotací, kde je velmi snadné stát se součástí korupce. Veřejnost je pak díky tomu trochu zmatená, když se mění různá loga institucí nebo když vyjde najevo, kolik za co stát zaplatil.

Jak byste okem designéra zhodnotil novou podobu našeho magazínu, kterou se rozhodl změnit po úctyhodných 27 letech?
Jsem z ní nadšen. Upřímně se mi velmi líbí, je to dobře odvedená práce. Přeju vašemu magazínu samozřejmě vše dobré!

„Myslím, nebo spíš doufám, že v akademické oblasti designu si nastupující generace nenechá líbit současný stav.“

Petr Novague

→ Tvoří pod značkou nesoucí jeho jméno. Ta je nezávislá a poskytuje veškeré služby spojené s vývojem a designem nových produktů. Hlavním cílem Petra i celého týmu Novague je inovace. Vše, co produkují, tvoří s jediným cílem: aby zákazníci profitovali z výrobků s designem Novague. Navrhují pro ně produkty a služby, které jsou funkční a uživatelsky přívětivé, ale také esteticky jedinečné. V jejich portfoliu, které sahá od drobných výrobků denní potřeby přes nábytek a spotřební elektroniku až po vozidla, realizují praktická, inovativní a komplexní řešení. Klíčovým prvkem je vždy výrobek – ten je nejvyšším zájmem každé zdravé firmy. Služby Novague jsou jasně strukturované a poskytují je klientům všech velikostí, což dokládá i jejich portfolio a ukázka práce v tom nejvyšším standardu.