16.08.2024
připravila: Jana Polomová
Kulisy našich životů jsou často víc než jen neživé formy. Prostor, který sdílíme se svými nejbližšími, docela věrně odráží, kým jsme a funguje to i naopak – neustále na nás nějak působí a spoluutváří naše nálady, pocity, sebepojetí, krátké chvíle i dlouhé příběhy... Tento formativní potenciál je možné využít.
Foto: BD Barcelona Design
Váza Happy Susto (BD Barcelona Design), design Jaime Hayón, porcelán, výška 34 a 47 cm, cena 14 560 Kč, www.lino.cz
Foto: Blå Station
Křeslo Max (Blå Station), design Johan Ansander, rám ze dřeva a oceli, čalounění textil nebo kůže, výška sedu 41 cm, cena od 50 160 Kč, WWW.BLASTATION.COM
Foto: Gufram
Sofa Bocca (Gufram), design Studio 65, polyuretanová výplň, textilní čalounění, šířka 212 cm, cena na dotaz, www.gufram.it
Foto: Eichholtz
Dekorace Love Couple (Eichholtz), mramor, rozměry 40 × 37 × 25 cm, cena 110 810 Kč, www.sweetpeaandwillow.com
Foto: Campeggi
Křeslo Gobbalunga (Campeggi), design Giovanni Levanti, textilní čalounění, cena 17 075 Kč, www.campeggidesign.it
Foto: Sancal
Sofa Link (Sancal), design Raw Color, jednotlivé moduly lze libovolně spojovat a řetězit, cena od 38 230 Kč/modul, www.sancal.com
Jak to vidím
jana polomová
redaktorka
Právě sedím na pohovce, očima letmo procházím prostor kolem sebe a přitom si prohlížím ten uvnitř. Co ve mně vyvolává pohled na křeslo v bruselském stylu, které jsem kdysi dávno koupila na Aukru za tisícovku a radovala se z toho, jak jsem ušetřila, abych pak zaplatila dalších třináct za jeho renovaci (a radovala se ještě víc, protože tak prokouklo!)? Jaké asociace přicházejí ve chvíli, kdy přejíždím očima po hřbetech knih, které jsem hltala v různých obdobích života? Zůstaly jen takové, které stojí za tyhle mikronávraty –Hrabal ze starých dobrých bohémských časů, Havel jako velmi osobní úvod do demokracie, kompletní Hesse, můj první duchovní učitel... O něco nudnější Dějiny umění od Pijoana, které určitě jednou dočtu. Tedy snad. A hele! Váza od Jiřího Pelcla! Daroval mi ji po několikahodinovém rozhovoru. Krásná vzpomínka, znovu mu děkuju. Kousek vedle stará (jak jinak) flexareta, na kterou můj muž občas fotil ještě v době, kdy existovali hipsteři (kterým on, samozřejmě, nikdy nebyl). Nedaleko knihovny Petrof od pana Stárka, u kterého si prý půjčoval piana na koncerty sám Filip Topol, a nad ním obraz od mého kamaráda, se kterým jsme toho Topola určitě někdy poslouchali. Ještě nejsem ani v polovině místnosti a už mnou proběhla celá škála emocí, které umějí vzpomínky vyvolat. Dívám se do prostoru a těším se na všechno, co ho ještě naplní.
