29.08.2024
připravila: Nikol Pavlíčková

Žena českého skla Kateřina Handlová si za rok a půl, kdy působí na pozici kreativní ředitelky tradiční české sklárny Rückl, vytvořila nejen silnou pozici ve společnosti, ale také v široké veřejnosti. Výsledky, které za sebe nechává promlouvat, jasně sdělují, kdo tady ukazuje cestu skla. Kateřina neztrácí pokoru a respekt jak ke křehkému oboru vyžadujícímu každodenní odvahu, tak i k tradici a ušlechtilosti materiálu, u kterého máme jedinou jistotu – stačí vteřina nepozornosti a to, co nám zbude pod rukama, budou jen střepy. I ty ale můžeme kdykoli sesbírat. A přetavit v něco nového, unikátního, výjimečného.

Na podzim roku 2022 jste nastoupila na pozici umělecké ředitelky české sklárny Rückl. V této funkci jste vystřídala svého někdejšího učitele Ronyho Plesla, jaký to pro vás byl pocit?
Měla jsem obrovskou radost. Než jsem ale na nabídku, která se neodmítá, kývla, musela jsem si to pořádně rozmyslet. Nahradit na pozici art directora známého českého lovebrandu svého profesora je velká radost, stejně jako obří zodpovědnost a závazek, ale i nemalá profesní výzva.

S jakými cíli, plány či vizemi jste do pozice nastupovala?
Jasně jsem si uvědomovala, že navazuji na dlouholetou tradici značky, stejně jako na vizuální identitu brandu, kterou v rámci Rücklu nastavil Rony Plesl přede mnou. Oba ceníme kvalitu a řemeslnost, stejně jako určitou nadsázku v designu, emoce. To jsou pilíře Rücklu, které jsem chtěla a chci zachovat, zároveň i značku posouvat dál, propsat do ní vlastní rukopis, přinést jemnost, ženskost, příběhy, navrhovat předměty, které si kupujete pro život.

Máte za sebou poměrně aktivní rok a půl působení v roli člověka, který udává kreativní směr této tradiční sklářské značky. Jak byste jej dnes zhodnotila?
Role kreativní ředitelky mě velmi baví a naplňuje. Uplynulý rok a půl byl pro mě nároč­ným, ale moc fajn obdobím. Seznamovala jsem se sklárnou, s lidmi, nastavenými procesy ve výrobě i ve firmě samotné. Díky svému backgroundu znám prostředí sklárny a umím se tam pohybovat, zajímaly mě limity i možnosti, které práce s broušeným sklem skýtá. Mám za sebou první kolekce, které měly velmi dobrý ohlas.

Foto: Lukáš Hausenblas

Vaše první kolekce pro sklárnu Rückl nese název Spirit, zavzpomínejte na její tvorbu…
Spirit znamená duše, charakter nebo životní energie. Nápojové sety se využívají k oslavě života, stejně jako ke zpomalení a vychutnání si momentu, kdy máme čas na malou intro­spekci. Hlavním motivem setu Spirit se stala zátka, výrazný prvek, který s Rücklem souvisí – sklárna má od konce 19. století v logu čápa se zátkou v zobáčku, který odkazuje na historii a intenzivní spolupráci s distributory léčiv, symbolem je skleněný flakón s typickou dlouhou zátkou. Chtěla jsem tak odkázat k his­torii sklárny a značce jako takové. Zátky do setu přinášejí jistou míru customizace a hravost. Při práci na setech jsem hledala haptičnost, kontrasty matu a lesku, detaily. Pracovala jsem se sílou skla a emocí, pocity, jak se cítím, když ty sklenice nebo dekantér používám nebo na ně jen sahám.

Jaká je duše Kateřiny Handlové?                                                                                                      Radostná a křehká (úsměv).

Současně s kolekcí Spirit byla na trh uvedena i kolekce Hero•ine, ta má primárně odrážet obdiv k silným ženským osobnostem. Proč jste se rozhodla tuto kolekci vytvořit?
Hero•ine vznikla z vícero důvodů. Vnímám vázu jako takového „hero“ nebo „heroine“, hrdinu-hrdinku prostoru. Věc, která je vlastně objektem, i když v ní nejsou květiny. Vá­zy jsou pro mne zároveň takovým symbolem oslavy nebo lásky, květiny si kupujeme samy, nebo je dostáváme, ať z citu, nebo k výjimečné příležitosti, oslavě, momentu, kdy byla potřeba síla a odvaha.
Kolekce obsahuje celkem pět velikostí váz, které svým tvarem a rozměry reagují na různé potřeby květinových vazeb. Minulý rok jsme slavili 100. výročí od narození Ludviky Smrčkově, sklářské výtvarnice, která byla jednou z designérek Rücklu ve 30. letech a pro mě jednou z prvních hrdinek skla. Hero•ine jsem chtěla vzdát hold všem výjimečným ženám, které mě během života inspirovaly nebo inspirují, ať už svým životním příběhem, odvahou, nebo tvorbou. Vycházím primárně z toho, jak vnímám svět okolo sebe, co zrovna prožívám, nad čím přemýšlím, a rozhodla jsem se proto zaměřit na ženské příběhy. Myslím si, že umění i design by určitým způsobem měly reagovat na situaci ve společnosti a být takovým zrcadlem.

K jaké ženě vzhlížíte vy sama?
Je jich mnoho. Jak už jsem naznačila výběrem žen pro Hero•ine kolekci, kde je např. váza Rei podle návrhářky Rei Kawakubo, Coco, pojmenovaná po Coco Chanel, nebo Meret, inspirovaná umělkyní Meret Oppenheim. Velmi vzhlížím k Adrieně Šimotové a Evě Kmentové. Velkým vzorem je mi i moje maminka.

Jak vnímáte skutečnost, že sklárna s více než stoletou tradicí se rozhodla do pozice kreativního ředitele obsadit ženu?
Já si v první řadě velmi vážím toho, že mi Martin Wichterle dal takovou příležitost a vlo­žil do mě důvěru. Myslím, že společnosti i designu prospívá různorodost a je důležité, aby ženy dostaly možnost zastávat takové vedoucí funkce.

Foto: Lukáš Hausenblas

Upřímně (mezi námi ženami) si přiznejme, že není úplně běžné, aby se na takto důležitý post velké značky dostal někdo tak krátce po třicítce, natož žena. Vnímáte svou roli i jako možnost, která by mohla šířit osvětu, inspirovat anebo dodat odvahu dalším ženám?
Já doufám, že to odvahu dodá nejen dalším ženám, ale i právě těm, kteří se rozhodují, jestli ženu na takovou pozici obsadit. Odvaha je pro mě vlastně takovým motivem, který provází nejen první kolekci pro Rückl, ale především celou moji tvorbu a život.

Není žádným tajemstvím, že si vás vybral sám Martin Wichterle. Jak byste popsala vaši spolupráci – dává vám dostatečný prostor pro vlastní tvorbu?
Naše spolupráce mě opravdu těší, Martina si vážím, jak po profesní, tak i lidské stránce. Velmi ho respektuji, navíc má skvělý smysl pro humor. Dostala jsem od něj na začátku naprostou důvěru, a tím pádem i dostatečný prostor a jistou formu svobody. Zásadní bylo ale uvědomit si, že při navrhování a výrobě předmětů, které už nejsou jen ateliérovým kouskem, ale produktem, který se má stát součástí sériové produkce, musím zohledňovat jeho funkčnost, očekávání trhu, náklady a proveditelnost. Produktový design není volná tvorba, má tedy úplně jiná omezení a požadavky.

Pocházíte ze sklářské rodiny, kolem skla se tedy točíte celý život. Věděla jste už od dětství, že cesta skla bude ta vaše?
Nejenže pocházím z rodiny sklářských výtvarníků, ale vyrostla jsem ve sklářském re­gio­nu na severu Čech, sklo jsem studovala už na střední škole a pokračovala na Umprum, většina mých přátel je nějak spojena se sklem. Osobně to tedy vnímám tak, že sklo si spíš vybralo mě než já sklo. Rodiče mě mezi sklářskou a uměleckou komunitu brali od mala, ke sklu a k umění jsem tak získala vztah už v dětství.

Jak byste vy sama popsala svůj umělecký rukopis? Máte pocit, že jej do jisté míry ovlivnil fakt, že jste sklem byla bezprostředně obklopená?
Sklo, ať už jako design, nebo volná tvorba, má u nás v Čechách velmi dlouhou tradici a za tu dobu vzniklo nepřeberné množství originálních, nadčasových a velmi krásných skleněných předmětů. Vnímám to jako poměrně velký tlak a zodpovědnost vůči generacím špičkových sklářských výtvarníků přede mnou. Mám celkem dobré povědomí o tom, co v mém oboru vzniklo, a přijít tak s něčím novým je opravdu nelehké. V mém rukopisu se odráží snaha nalézt svůj originální přístup, jak ke sklu, tak i k technologii broušeného skla. Sklo pro mě hraje roli naprosto zásadní a prolíná se celou mou tvorbou, ráda jej kombinuji s jinými materiály.

Ve své práci často ukazujete, jakých moderních podob může nabývat tradiční broušený křišťál. Co vás nejvíc baví na propojování moderního světa s tím tradičním?
Rückl je pro mě značka, která ztělesňuje lásku ke sklu, kvalitnímu řemeslu a tradici. Baví mě vytvářet tradičními technikami produkty, kte­ré jsou zasazeny do moderního kontextu a jsou designově současné. Technologie broušeného skla se za dlouhá desetiletí a možná i staletí prakticky téměř nezměnila. Hledala jsem tak nový a vlastní osobitý přístup. Jednou 

z cest bylo naddimenzování klasického brusu, kterému se tak dodala jistá monumentalita. Druhým způsobem pak snaha pracovat s tím záznamem, brusem, jinak – gesticky, jako s ta­hem malířským štětcem.

Pro vaši tvorbu je specifické kombinování skla s různými dalšími materiály, jako je kov či kůže. Proč se snažíte kombinovat něco na první pohled zdánlivě nekombinovatelného?
Velmi mě přitahuje haptika, vůně, materiál­nost, emoce, příběhy. Vždy mě zajímalo, ja­ké pocity objekty/design v uživateli nebo diváku podnítí, nestačilo mi, že má být něco jen krásné. Přála bych si, aby moje tvorba vzbudila zvědavost, možná radost, možná neklid. Přidané materiály jako kůže nebo kov s sebou přinášejí nejen další kontext, ale i jinou teplotu materiálu, barevnost a napětí mezi elementy.

Z toho, co představujete, je zřejmé, že usilujete o nalézání krásy tam, kde to není patrné na první pohled. S vidinou čeho to děláte? Co je vaším cílem světu v tomto ohledu sdělit?
Celé je to pro mě především o zvýšené citlivosti a otevřenosti, jak myslí, tak i očí. Někdy jsou objekty, architektura, nebo dokonce i lidé krásnější, když zestárnou. Mám ráda estetiku věcí, na kterých se podepsal zub času nebo historie. Například takový Pantheon v Římě, kde je fasáda rozstřílená a sloupy zvětralé. Myslím, že takové „jizvy“ jsou krásné, protože vyprávějí příběh. Zajímá mě i temnější stránka věci a lidského myšlení a vědomí.

Co je podle vás na práci se sklem nejnáročnější?
Technologii i historii skla znám dobře, ale pořád se hodně učím. Každý projekt je v podstatě nová výzva. Jako hlavní problém ale vnímám to, že řemeslo prakticky vymírá, mladí lidé nechtějí studovat sklo. Mnoho technik a technologií bylo také zapomenuto nebo ne­předáno. Navíc je v současné době obrovský tlak na čas a finance, nárůst ceny energií celou situaci ještě výrazně zhoršil, režijní náklady jsou opravdu vysoké.

V čem spatřujete výjimečnost skla?
Sklo je jedinečný materiál – křehký a transparentní, s vynikající optikou. Materiál plný kontrastů, který nabízí mnoho možností a tech­nik zpracování nebo široké spektrum využití a stejně širokou škálu omezení a problémů. Materiál, jenž přináší radost a emoce díky své čistotě, transparentnosti, lehkosti i barevnosti, která se proměňuje v síle skla. Když navíc ve výrobě vidíte, jak se sklo fouká nebo brousí, tak se okamžitě zamilujete. Přeměna amorfního žhavého materiál v něco tak delikátního je fascinující.

V jednom rozhovoru jste řekla: Navrhuji sklo, které je nadčasové a které si kupujete na celý život. Myslíte si, že bychom ke sklu měli přistupovat jako k rodinnému stříbru?
Myslím, že tradice českého sklářství a české sklo je opravdu naším rodinným stříbrem, něčím, čeho bychom si měli vážit a na co můžeme být patřičně hrdí. Věřím, že bychom měli tuto tradici chránit a snažit se ji podporovat a rozvíjet.

I přes to, že sklo je ve většině domácností běžně používanou věcí, proč bychom do něj měli investovat a klást důraz na kvalitu před kvantitou?
Vnímám to jako formu udržitelnosti. Předmět z lokální produkce, ke kterému si navíc vytvořím citový vztah, neberu ho jen jako spotřební zboží. Rozumím tomu, že sklo je pro mnoho lidí poměrně drahá záležitost, ale věřím, že se vyplatí mít pár kousků, do kterých investujeme. Vnímám umění a design jako něco nezbytného, co nám přináší radost, útěk od reality k fantazii. Věřím, že předměty, kterými se obklopujeme, nás formují, vytváříme si díky svým volbám vlastní identitu a svět, formují nás a náš přístup k životu. Platí zde, co řekl Murray Moss o skle značky Lobmeyer: „When you go for a normal glass to this, it modifies your behaviour. You become more graceful. And that’s an extraordinary thing to get for seventy dollars.“

Jak sama vnímáte rozdíl v přístupu k jednotlivým výrobkům? Dáváte přednost tomu, aby byly primárně funkční a až pak designové, anebo máte někdy potřebu se kreativně doslova utrhnout?
Ráda vytvářím předměty na pomezí umění a designu, jež mohou být funkční, ale budou fungovat i jen jako objekt. Při práci pro Rückl musím ale v první řadě myslet na funkci. I když se velmi ráda utrhnu (směje se).

Na jaké novinky od Rücklu se můžeme těšit letos?
Pracuji na rozšíření současných kolekcí a na nové kolekci, kterou bych ráda představila na podzim. Více si ještě nechám pro sebe, ale prozradím, že nás letos čeká i pár zajímavých limitovaných edic. Další novinky čekají naše návštěvníky i v areálu sklárny v Nižboru. Chce­me ještě více podpořit zájem o sklářské umění a přiblížit ho veřejnosti prostřednictvím různých akcí. Vidět na vlastní oči nebo si
vlast­níma rukama vyzkoušet řemeslo sklá­ře či brusiče a ne­chat tak vzniknout křišťálový produkt je pro každého nezapomenutelný zážitek.

Kdyby sklo mohlo mluvit, jakým jazykem by hovořilo a co by vám nejspíše řeklo?
Myslím, že sklo ke mně mluví, práce se sklem a sklo samotné mne oslovilo již dávno. Vím, že především mému tátovi záleželo na tom, abych v tradici a cestě skla pokračovala. Kdysi mi táta řekl, že „ta nejsnazší cesta nemusí být ta nejlepší“. To nejspíš vyjadřuje, co by mi řeklo i sklo: „Nebude to snadné, ale bude to cit na celý život.“

Co se vám vybaví jako první, když se řekne slovní spojení síla křehkosti?
Ukázat vlastní křehkost a zranitelnost vyžaduje odvahu. Citlivost a křehkost nevnímám jako slabost, ale naopak jako velkou sílu.