12.07.2024
připravila: Nikol Pavlíčková

Babeta Ondrová je činorodá žena, která zvládá víc, než by kdo očekával. Možná dokonce i víc, než by od sebe samé čekala ona. Kdybychom se ji snažili popsat jedním slovem – bylo by jím nejspíše slovo tvůrkyně. Hlavou, srdcem, duší. Talentovaná grafická designérka s nezaměnitelným rukopisem. Zakladatelka proslulé značky tapet a interiérových doplňků Lavmi, jež se dnes ubírá vlastním směrem, který Babeta nenásleduje. Vytvořila si tak Babet. Novou značku, díky které našla svou cestu. Tu si pomalu krok po kroku prošlapává s vědomím, že tím jediným cílem jsou právě tyto malé krůčky směřující kupředu.

Když se podívám na výčet všeho, co jste doposud zrealizovala – řekla bych, že přede mnou sedí skutečná žena činu. Kdo je Babeta Ondrová jako osobnost? 
Hned na začátek otázka na tělo (směje se). Vím, že jsem zvědavá, pracovitá, vítačka nových výzev, hledačka harmonie a krásy.

Na svém webu máte napsáno: profesně jsem především grafická designérka. Jaká cesta vedla k vaší vášni, grafice? 
Kreslila jsem odmala, a to skoro pořád, proto si asi moje máma mnohem dřív než já uvědomila, kam se bude můj život ubírat. Mně to došlo až později, když jsem byla přijatá na Střední uměleckou školu v Košicích a pak když mě vzali na UMPRUM do Prahy. Byl to jeden z mých nejšťastnějších dní! Přijali mne do ateliéru ilustrace k Jiřímu Šalamounovi, a i přes to, že můj dětský sen bylo ilustrovat knížky, později jsem obor vyměnila za typografii a grafický design. 

Jak vzpomínáte na svá studia? Co vám dala a je něco, co vám vzala?
Často vzpomínám na své vzory a osobnosti, které mě inspirovaly a udaly mi směr v tom, co dělám. Například můj učitel na výtvarku. Zbožňovala jsem ho! Jmenoval se Jozef Čanda. Když jsme něco tiskli a objevila se malá chybka, nedokonalá černá ploška, kde prosvítal bílý papír, vzal vajgl z popelníku a tím to zaretušoval (směje se). Kouřil u práce pořád. Dnes je to dost absurdní představa. Na střední škole mi svět zjednodušování neboli grafika učaroval nadobro, za vzplanutí této mojí vášně může úžasný pan profesor Bugan. Třetím významným mužem-učitelem byl pan profesor Jan Solpera na UMPRUM. Tomu pro změnu vděčím za lásku k písmu a díky němu taky vím, kolik se v tak neviditelném oboru může skrývat zábavy. 

Lidé vás znají také v rámci značky interiérových doplňků Lavmi, kterou jste před 13 lety založila a vedla. Co pro vás Lavmi znamená dnes? 
Dnes je pro mě Lavmi především zkušenost na cestě k sebeúctě a vlastní hodnotě. Uvědomění si pomíjivosti věcí i umění opouštět, co milujeme. V neposlední řadě i vědomí vlastní síly a vášně, která ve mně je a byla motorem k tomu, co jsem dokázala vytvořit.

Motto Lavmi bylo Ozdobit každý den. Co ozdobilo váš dnešek?
Konkrétně dnes jsme na chalupě zbudovali knihovnu, mám z ní velkou radost. Zařizuju opravdu ráda. Ten proces, kdy během montování knihovny instaluju kytici ve váze, protože se nemůžu dočkat celkového výsledku a předbíhám (směje se). Samozřejmě ozdobit si den je potřeba hlavně každodenními maličkostmi jako třeba hezky si prostřít, když jím. Není třeba hned stavět knihovnu či tapetovat.

Pro Lavmi jste sama vytvořila design tapet a všech možných doplňků. Jaké to bylo vidět svoji práci zhmotněnou a fyzicky se jí doslova nechat obklopit? 
Ano, v Lavmi jsem vytvořila všechno. Od loga přes web, texty newsletterů, tapety, polštáře, hodiny, zkrátka všechno. Musím se smát. Byl to pocit a stav, asi jako když si malá holka hraje na obchod a všechno si nakreslí a ušije. Lavmi byla moje vášeň, pro kterou jsem hořela opravdu vysokým plamenem. Lavmi nebyla práce, ale moje láska. Když se tohle stane, práce už není prací, je to radost, která vás sytí, energie, která se pak přenese na lidi; ti to vnímají.

Jaký to pro vás byl pocit, když jste si uvědomila, že lidé si opravdu lepí vaše vzory doma na zeď, a zkrášlují tak díky nim svůj interiér? 
Absolutní, vděčnost a pokora zároveň. Je pro mě úplně nejvíc, když s mými vzory lidi opravdu bydlí. Byla jsem dojatá, když ke mě letos na Design­bloku přicházeli lidi a říkali mi svoje příběhy, jak žijí s mými tapetami a jak jim zkrášlují život.

Myslím, že pro designéra není větší odměny, To mě utvrzuje v tom, že to, co dělám, má smysl.

Foto: Lukáš Hausenblas

Kde berete inspiraci? 
Vnímám inspiraci jako recyklovanou paměť, záznamy, vjemy, které poskládáme po novém, jinak. To, co si tam nahrajeme během života, je velmi individuální a nedá se lehce rozšifrovat, proč já vidím a ukládám tohle a další zas něco jiného. Další zajímavá věc je, co vnímáme kolektivně a jak jsme ovlivnitelní manipulací, což jsou trendy a móda. Takže bych řekla, že to, že dělám tapety respektive vzory, pramení ze vzpomínek na dětství v osmdesátkách, to zamícháno se studiem grafiky a písma a podtrženo povahovými rysy.

Jak hodnotíte zpětně založení značky a rozhodnutí nepodnikat sama, ale s někým blízkým? Myslíte si, že ve dvou se podniká lépe? 
Zde se ani nedá mluvit o rozhodnutí podnikat s někým, protože jsme to neplánovali, vyrostlo to z nadšení. Právě ta nevědomost chrání dobrodruhy, protože kdyby člověk předem znal ta úskalí, co ho čekají cestou, tak by do toho nešel! S Lavmi jsme takových chvil s Honzou Slovákem zažili opravdu dost. Navíc Lavmi bylo původně moje grafické studio, žádná značka nebyla původně v plánu. Nicméně, dnes je situace jiná. Podnikám „sama“. Nesdílím s nikým vize a nápady, ale nemůžu ani házet vinu, když něco nefunguje. Vnímám to jako posun, takový dospělejší model, bych řekla.

Aktuálně je vaší srdeční záležitostí Babet. Představila byste prosím vaši značku, kterou jste prezentovala i na letošním Designbloku? Už jste nastínila, že jste dostala hezké zpětné vazby na Lavmi, ale jak lidé vnímali Babet?
Projektem Babet na obsah Lavmi navazuji. Je to logické. Moje vášeň pro vzory, dekory, interiéry a proměny totiž plane dál. Pořád mi pod rukama vznikají nové tvary a kompozice. Zkouším nové techniky, přístupy a osciluji od designu k volné tvorbě. Pracuji intuitivně, některé věci jsou razantnější, některé jemnější. Všechno to spojuje hledání harmonie, vyvažování barev a tvarů.

V čem se Babet liší od Lavmi a jak chcete, aby zákazníci a veřejnost značku Babet vnímali? 
Rukopis nezapřu, to bych musela přestat s grafikou. Takže se Babet od Lavmi na první pohled neliší, ale chtěla bych, aby ti, co znali Lavmi, vnímali Babet jako pohyb dopředu a přirozené pokračování mojí cesty. Chtěla bych, aby byla Babet vnímána jako autorská interiérová grafika ve formě tapet a obrazů, která může interiéru dodat na osobitosti, šmrncu a charakteru.

Babet nenabízí pouze klasické velkoformátové tapety na zdi, ale i atypické v podobě kruhu nebo obrazové, jak vznikl tento nápad? 
Samotné kruhové tapety jsou trend, nic až tak originálního to není, na zdi vypadají skvěle. Je to samolepicí tapeta, takže odpadá noční můra z tapetování, tzv. čistá práce, okamžitý výsledek. 
Ty naše jsou takovou třešničkou na dortu na motivy měsíčních krajin.

Co dalšího posunuje Babet vpřed oproti Lavmi?
Dalším posunem oproti Lavmi je, že nabízím i grafiku, která není na tapetě, ale je obrazem. Důvod, proč jsem začala dělat tyto grafické obrazy, byl, že při navrhování tapet jsem narážela na jistou nesvobodu. Tapety nemůžou být příliš divoké, příliš barevné, příliš výrazné. Respektive můžou, ale já je takové nedělám, protože by lidi mezi nimi nejspíš nevydrželi. Kdežto výrazný obraz z interiéru udělá výjimečné místo. Co mě na grafice v interiéru ještě baví, je ta radikálnost, kterou si obraz může dovolit, aniž byste v interiéru trpěli. Může to být abstrakce nebo zvětšený tapetový vzor, který při nadrozměrnosti dostává novou kvalitu.

Na webu Babet máte napsáno: Chci inspirovat k odvaze měnit věci kolem nás. Proč si myslíte, že právě změna je důležitou součástí života?
Bez změny se nic nestane, nic nepohne. Samozřejmě někomu to vyhovuje, ale život je k testování, riskování, prožívání, experimentování. Nemyslím tím neustále přestavovat a utrácet nesmyslně peníze, to vůbec ne, ale nezapadnout prachem. Každá změna začíná v hlavě, to je přání, nápad, inspirace. Hodně lidí ty sny a nápady zažene, a tak jen pobízím k tomu vstát ze židle. 

Jak spolu souvisí reklama a design? 
Obojí vyžaduje tvořivost a hravost.

Co nejcennějšího vás práce v reklamě naučila? A zúročila jste to následně i v dalším profesním životě? 
Práce v reklamě mě jisté období mého života dost bavila, nejspíš proto, že jsem se učila nové věci. Neřekla bych, že je něco víc nebo míň cenného. Určitě mě práce v reklamě naučila pracovat rychle, pracovat často v nekomfortu a pod tlakem, pracovat v týmu a s profesionály a hlavně komunikovat. Tenkrát jsem ještě netušila, že to všechno zúročím pro vlastní značku. Odkomunikovat svůj produkt totiž vnímám jako častý problém absolventů uměleckých škol. Když chci něco prodat, musím to hezky zabalit a odkomunikovat.

Pracujete raději samostatně na vlastních projektech od začátku do konce, nebo dáváte přednost spolupráci v týmu, kde každý může přispět názorem, nápadem nebo i protiargumentem? 
Na začátku jsem sama, ale cestou postupně vítám spolupracovníky, protože vím, že samotné věci můžou nezaujaté pohledy jen pomoct a že na všechno sama nestačím. Svou vizi nebo nápady konzultuji, ale neznamená to, že je vždy poslechnu. Kdybych měla říct, co nejcennějšího jsem se naučila v Lavmi, byla by to právě práce s lidmi a cenit si jejich nadšení pro moji věc. 

Jaké prvky byste řekla, že charakterizují vaši tvorbu?
Minimalismus, radikálnější přístup, ale i jemnost, cit pro barevnost, někdy humor.

Máte silný cit pro jednoduchost, což je mi velmi sympatické, ale zároveň ve všem vidím velkou nápaditost a kreativitu. Myslíte si, že by kvalitní design měl být jednoduchý? 
Kvalitní design nemusí být jednoduchý. Já vnímám minimalismus jako velkou sílu, která umí zasáhnout. Dokážu se rozplývat nad tvarem jakéhokoliv obyčejného písmene nebo nad krásou pruhů na přechodu pro chodce. Vyvolává to ve mě harmonii, rezonuju s tím, nepotřebuju komplikace a myslím, že harmonie nemůže zestárnout.  

Dostáváte od klientů svobodu? 
Práce pro klienty už od základu svobodná není, děláte věci na zakázku, chcete dát sebe, ale musí to fungovat. Důležité je vzájemné sladění, komunikace, to, zda klient vůbec chce to, co já nabízím, protože se stává, že si mě někdo najde pro to, co dělám, a pak začne tvořit sám a to je většinou cesta do pekel. Ale naštěstí se ty průniky někdy naopak skvěle podaří a vzniknou pěkné věci.

Je pro vás svoboda v tom, co děláte, klíčová? 
Úplná svoboda je možná asi jen ve volné tvorbě, například když budu dělat tapety zcela svobodně, nikdo v tom nebude chtít bydlet, protože můj minimalismus může být místy už moc. U užitého designu jsou vždy omezení, ale je možné si najít svou cestu a v té se cítit šťastně a svobodně. A ano, tento druh svobody je pro mě klíčový.

Co z toho všeho krásného, co tvoříte, vás naplňuje nejvíc? 
Volná grafika a vytváření vzorů.

Máte nějakou vysněnou spolupráci či projekt, na kterém byste v budoucnu ráda pracovala? 
Ano, mám v hlavě dva vysněné projekty, ale zatím je nechám zrát. Taky chci dělat víc volnou tvorbu, asi jako každý výtvarník. Zajímala by mě spolupráce, kde bych mohla svoje dekory aplikovat i na jiné materiály a produkty. 

Foto: Lukáš Hausenblas

Babeta Ondrová
grafická designérka
Profesně sama sebe vnímá především jako grafickou designérku. Vystudovala knižní grafiku a typografii v Praze na UMPRUM. Rozsah její práce zahrnuje loga, brand identity, časopisy, knížky, reklamu i volnou grafiku. Více než 13 let se ale věnovala značce tapet a interiérových doplňků Lavmi, kterou založila a vedla. Dnes se kromě grafiky na volné noze věnuje i rozvoji vlastní značky Babet. Tou volně navazuje na Lavmi, dalo by se říct, že projekt Babet je její autorské tvůrčí pokračování neboli další kreativní kapitola jejího profesně-osobního příběhu, ve kterém největší roli hraje její vášeň – vzory. Její srdce plane pro nejrůznější dekory, interiéry a proměny v surové podstatě. Doslova pod rukama ji neustále vznikají nové a nové tvary a kompozice, které dávají život jinak holým zdím.