03.10.2022
připravila: redakce
Zahraniční byty mohou být zdrojem obdivu, údivu, nepochopení i inspirace. Často vycházejí z jiných tradic, odlišné kultury, respektují jiné prostředí. A tak jsme si řekli, že se zeptáme, jaké emoce vzbuzuje vybraný interiér u nás.
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Andrea Hylmarová
interiérová designérka
Nádherná ukázka toho, co všechno se dá citlivě skloubit a také vtěsnat do nevelkého prostoru. Nechtěla jsem zprvu věřit, jak malou metráž některé prostory ve skutečnosti mají! Líbí se mi spousta velmi umně skrytých úložných prostor v základní bílé a světle šedé, které pak o to víc dají vyniknout zajímavým detailům a akcentům. Nacházíme je ať už v podobě efektních svítidel, zlatých kovových prvků, úžasné barevné „posprejované“ koupelny, zaoblených tvarů čalounění nebo motivu vertikálních proužků, které krásně projdou celým interiérem a vytvoří důležitou spojovací linku zdánlivě nesourodých prvků. Celek je tu prostě víc než jen suma jeho částí. Má to promyšlenou funkčnost, dotažené detaily, moderní střih i brazilskou lehkost. Tomu říkám ano!
Foto: archiv redakce
Foto: archiv redakce
Miloš Pokorný
moderátor
Začnu, zřejmě netradičně, toaletou. To je ďáblovina! Ne že bych to musel mít za každou cenu doma, spíš ne, nebo ano...? Pokud by to byla třetí toaleta v pořadí a posílal bych tam návštěvy, aby o tom všem a všude řekli. Jinak je pro mě většina interiéru „čistá“, což ale zároveň může být pro někoho trochu monotónní. Někdy je té bílé přeci jen moc. Zároveň je kombinace s béžovou, a hlavně šedou moje gusto. Je to uklidňující čistý design, který není na velký efekt, neoslňuje na první dobrou, ale žije se v tom hezky. Lednici na víno máme podobně nenápadně zabudovanou u nás doma, tak i tenhle moment je mi sympatický. Líbí se mi sítě na zdi – citlivý doplněk, který neční, ale propojuje. Zlatou nemám v oblibě, ale tady plní funkci a vlastně rozbíjí v dobrém již zmíněnou určitou monotónnost. Celkově bych tu a tam víc překvapil něčím výraznějším – obraz, plastika, crazy plakát, který by to trochu oživil a rozsvítil, ale jinak se mi to líbí, navíc to praktické až dokonalé využití každého metru! Strohostí a určitou sterilitou je to pro mě víc apartmánek u moře než domov, takové kondominium na víkend, ale to už je podle gusta. U mě OK!
Foto: archiv redakce
Lucie Spoustová
šéfredaktorka
Už u první fotky mě napadlo, že interiér vytvářela žena pro ženu. Ženy spolu totiž dokážou komunikovat i jinak než verbálně, vnímají podprahově, zapojují intuici. V tom interiéru to je. Něco tichého, intimního, tušeného. Ovšem až na tu nepředvídatelnou punkovou toaletu, která jako by patřila k úplně jinému bytu a sem omylem upadla. Ačkoliv mám pro bláznivé věci slabost, nedej bože, aby se výmalba z toalety rozlezla dál do bytu! Interiér vypráví příběh introvertky milující světlost, jednoduchost a přírodní barvy a materiály. Introvertky, která čas od času vypustí páru a nechá ožít svou hluboko ukrytou divokou část. Líbí se mi ladnost, kterou interiér vítá příchozí. Jako městský člověk dokážu ocenit jeho pokojnou, téměř meditační, atmosféru. Venku fůra lidí, barev, pachů, zvuků, zmatku. Stačí zabouchnout dveře a je klid.
