16.02.2025
připravila: Lucie Spoustová
Vila v pražských Hodkovičkách ukazuje do ulice nepřístupnou tvář. O to vstřícněji se ovšem otevírá do zahrady. Jak nám vysvětlil architekt Jan Šesták, jde o nárožní pozemek otevřený částečně i ze třetí strany, takže jistá uzavřenost byla záměrem. Pro vilu je přirozené, že majitel chce získat určitou míru soukromí.
Hodkovičky jsou čtvrť s řadou architektonicky zajímavých staveb. Vytvářelo to na vás tlak?
Nikdy si to nepřipouštím. Vyznávám výrok legendárního architekta Ludwiga Miese van der Rohe, že je třeba pro danou věc udělat to nejlepší, a ne to, co se mi líbí. Já bych dodal, co se příliš ohlíží na ostatní domy. To není arogance. Zkušenost mi říká, že kvalita může vždy stát vedle jiné kvality, i když nejsou z totožného nebo podobného těsta.
Foto: Filip Šlapal
Obrátil se na vás klient s jasnou představou?
Obvykle pro úvod žádáme pouze základní informace, zejména o velikosti domu, podle kterých vytvoříme koncept, který předchází samotné studii stavby. Je to způsob, jak si ověřit zadání i možnou spolupráci s klientem. Zde jsme se na koncepci shodli již po první skice.
Nikomu nevymlouvám, pokud je zvyklý na nějaký způsob řešení, uspořádání. Spíše se snažíme jeho přání analyzovat, zasadit do konkrétní situace, případně nasměřovat, nabídnout zkušenosti s jinými variantami, které jsme třeba v minulosti použili. Postupovat třeba odlišným směrem, ale poté je třeba to udělat dobře.
Foto: Filip Šlapal
Co z vašeho pohledu definuje stavbu především?
Okolí. Filosofie našeho architektonického studia, které vedeme s kolegou Markem Deylem, je založena na přesvědčení, že u stavby vilového typu, která je paradoxně velmi složitá, protože obsahuje velké množství různých funkcí, je třeba dům nejprve „vytesat“ z limitů okolí – bezprostředního, světových stran, existujících stromů, sousedních domů atd. Asi jako když sochař přemýšlí o konkrétním kusu kamene, jaká socha se v něm nachází. Teprve poté přistoupíme k hledání dispozice, vnitřních vztahů a proporcí, určování materiálů. To vše samozřejmě v těsném vztahu s klientem. Nejde nám o styl.
Foto: Filip Šlapal
Výrazným prvkem jsou kovové lamely kryjící terasy.
Je to jiný způsob, jak řešit zastínění větších oken, které se dnes v 90 % případů řeší horizontálními žaluziemi. Ty však mají celou řadu ale. V této stavbě jsme zkusili skloubit tři parametry, které by zejména v létě přispěly k ochraně proti slunci. Přesahy horního patra a návrh lodžií, masivní skladba stěny s dobrou tepelnou setrvačností a lamely, které po většinu dne poskytnou stín. Je to také způsob, jak výtvarně sjednotit plochu fasády do uceleného výrazu. Samozřejmě, není to nic nového.
Foto: Filip ŠlapalCihlové fasáda domu je většinou hladká, v místech terasy s nenápadnými průduchy. Výjimku tvoří boční stěna s hroty. Jak to vzniklo?
Myslím, že lidské vizuální vnímání okolních povrchů je nastaveno na, jak to říci, určitou potřebu struktury, detailu. Ostatně to, co nazýváme dekorem, nevzniklo nijak samoúčelně, či marnotratně. Samozřejmě v minulosti i s velkým, až zásadním symbolickým významem. Naše vystupující cihly jsou v podstatě dekor, hra. S představou, že třeba v zimě, když napadne trochu sněhu, fasáda ožije malými bílými kupičkami.
Foto: Filip Šlapal
Vilu tvoří dvě spojené hmoty, mezi nimiž vzniklo atrium. Přízemí poskytuje společné prostory, zatímco v patře jsou privátní pokoje?
Ano. Když se ohlédnu za domy, které jsme navrhli, často vidím určité rozdělení hmot a jejich spojení, propojení „krčkem“. Není to program, vychází to spíše vytesáním ze základu. Nicméně zde jsou takto v patře oddělené pokoje dětí s vlastní koupelnou a ložnice rodičů se šatnou a koupelnou.
Foto: Filip Šlapal
Interiér hodně pracuje se světlem. Jak jste ho donutili přirozeně protékat celým domem?
Dbáme na to, aby každá místnost měla možnost denního světla. Pokud je uvnitř dispozice, jako například schodiště, chceme, aby bylo završeno střešním světlíkem. I třeba podélné okénko u kuchyňského pultu, které často navrhujeme, je výsledkem tohoto přístupu.
Foto: Filip ŠlapalCelý interiér je vizuálně umírněný, jen v koupelně jste sáhli po mramoru a zlatě. Proč?
Na kamenný obklad jsme mysleli od začátku. Představovali jsme si něco s kresbou, mramor, ale spíše klasickou bílou Calacatu. Pak se objevil tento jeden jedinečný kámen a klientovi se nesmírně líbil. Byl to opravdu výjimečný kus a my mu přizpůsobili celkové řešení koupelny, včetně instalací z lesklé mědi.
Prapodstata věcí
Dům zvenčí i uvnitř sází na charakterní materiály a obrací se k samotné podstatě architektonického tvarosloví. Zrcadlí životní styl svých obyvatel i emoce daného místa a přesně tak to má být. Ohromí otevřeností a dynamikou prosvětlení, žádoucí intimitu najdou obyvatelé za vertikálními lamelami stínícími velké prosklené plochy v patře. Přízemí tolik soukromí nepotřebuje. Jde o společné prostory, jejichž velkorysost formuje kontinuální území pro celou rodinu a které se otevírají do zahrady, aby ji přijaly jako další plnohodnotnou místnost. Interiér domu je pragmatický, minimalistický a napovídá, že prostor pro život tu má větší hodnotu než nashromážděné věci. Mě by nutil zanechat v něm stopu – zasadit květiny, vyskládat knihy, sem tam pověsit obraz, ale uznávám, že tu překvapivě nijak zásadně nechybí.
deyl-šesták-architekti
→ Architektonická kancelář deyl--šesták-architekti navazuje na práci studia pha, založeného v roce 1994. Zabývá se zajištěním veškerých projektových prací – jak v oblasti staveb a urbanismu, tak v oblasti interiérů a designu, a to s důrazem na architektonickou kvalitu díla.
„Každý projekt vychází z konkrétní situace a potřeb. Nepředjímáme styl, koncept, materiál, ani vlastní rukopis. Je třeba nalézt odpověď na dobře definovanou otázku, zadání. Nalézt řešení se skrytým řádem, kde vše má optimální velikost a je na správném místě.“
Deyl-šesták-architekti, Haštalská 27,
Praha 1, ds@deylsestak.cz, www.deylsestak.cz
