26.06.2023
připravila: Nikol Pavlíčková
Je mladý, úspěšný, talentovaný, pokorný a velmi milý. I tak by se dal v krátkosti shrnout profil sklářského výtvarníka, designéra a malíře skla Františka Jungvirta. Ten má ve svých šestadvaceti letech na kontě úspěchy, které by mu kdekdo mohl závidět. I přes to zůstává nohama pevně na zemi, ale nebojí se jít si za svým. Během rozhovoru jsme si povídali nejen o ušlechtilosti sklářského oboru, ale také o subjektivním vnímání designu nebo propagaci tvůrců na sociálních sítích.
Pocházíte ze sklářské rodiny?
Ano i ne. Dědeček nejprve vystudoval obor malíř-natěrač a následně se přes čtyřicet let živil broušením skla ve vimperské sklárně. V té době byl obor sklářství v rozmachu a zažíval velký vzestup, proto se spousta manuálně zručných lidí i z jiných oborů dostávala k práci v tomto odvětví. Mohu tedy říct, že mám v rodině předka, který se sklem dlouho pracoval, ale určitě to nebyl hlavní impuls k tomu, abych se vydal podobnou cestou. Než jsem se stačil narodit, vimperské sklárny ukončily svůj provoz. Touhu navázat na dědečkovu tradici jsem tedy těžko získával, ač jsme jí měli plné vitríny. Přesto mi vždy byly bližší výtvarné aktivity než například ty sportovní, kterým se také část rodiny věnovala (směje se).
Foto: Lukáš Hausenblas
Takže jste v sobě vždy měl touhu tvořit?
Myslím, že ano. Vždy mě bavilo a dodnes baví poznávat různé věci, přicházet si na ně sám nebo se nechat pohltit celým procesem tvorby.
Vystudoval jste UMPRUM, co vám studium na této škole dalo?
Studium na UMPRUM mi bezpochyby dalo to, že svou práci mohu vykonávat, a to nejen profesně, ale také profesionálně. Dovolím si tvrdit, že z žádné jiné školy bych neměl tak dobrou průpravu, kvalifikované znalosti nebo dostatečné předpoklady pro to, abych se skutečně mohl živit tím, co dělám. Za to moc děkuji vedoucímu ateliéru skla Ronymu Pleslovi a asistentce Kláře Horáčkové. UMPRUM je instituce, kde studenty neplácají po zádech a blahořečí jim za vše, co vytvoří. Profesoři tu jsou pro studenty a vedou je v tom pravém slova smyslu. Umějí povzbudit i vybičovat k výkonům.
Kde se pro to, co děláte, nejčastěji inspirujete?
Svou inspiraci bych v krátkosti mohl shrnout čtyřmi slovy – barvy, příroda, řemeslo a tradice.
A kdybyste mohl být konkrétnější...
S barvami pracuji velmi rád, beru je jako své médium, jsou pro mě jakýmsi vyjadřovacím prostředkem, v barvách vnímám emoce. Velkou inspirací je mi bezpochyby také příroda, nejen z vizuálního hlediska, ale často pracuji i se svým vztahem k ní. Pocházím totiž ze Šumavy, kde mě odmala příroda obklopovala. Rád se ve svých dílech vracím do šumavských luk nebo na zahrádku za prarodiči. A v neposlední řadě mě zajímá řemeslnost v jakékoliv formě, ať už se jedná o zastaralé a náročné techniky malby, nebo práce se sklem. Sklářství je velmi tradiční obor, a tak k němu také přistupuji, zároveň se jej ale snažím oživit a odlehčit, převářet k přežití v současnosti.
Bez jakých vlastností se neobejde žádný člověk, který se věnuje práci s tak ušlechtilým materiálem, jako je sklo?
Důslednost a trpělivost doprovázená pracovitostí.
Co spatřujete v křehkosti?
Pod pojmem křehkost si člověk může představit mnoho věcí. Křehkost může být materiálová, jako třeba právě skla, ale i povahová vlastnost člověka nebo vztahy mezi dvěma lidmi.
Vy osobně zastáváte pozici designéra, skutečnou hmotu vaším návrhům vdechnou až sklárny. Můžete se tak v případě navrhování řídit výhradně svou fantazií, anebo je zapotřebí být také racionální?
To záleží na tom, co zrovna navrhuji. Pokud mám připravit návrh pro produkt do sériovější výroby, tak jej konzultuji s investorem a zároveň s výrobou. V tomto případě totiž hrají roli už i samotné desítky korun. Vše se musí řádně promyslet. Produkt musí být především dobře vyrobitelný a samozřejmě mít prodejní potenciál. Naproti tomu když vytvářím například sochařské objekty, tak tam samozřejmě víc popustím uzdu svojí fantazii. V tomto případě tolik neřeším výrobní náklady. Přesto je ale dobré myslet na to, abych měl někoho, kdo mi můj nevšední nápad pomůže zrealizovat, protože ve skle to často není one man show (směje se). Tyto návrhy se pak většinou realizují ve větším týmu sklářů. Paradoxně v tomto případě je těch konzultací se skláři ještě daleko víc.
Obecně se dá říci, že tvorba od prvního návrhu po konečný produkt je poměrně zdlouhavá. Dokážete odhadnout, kolika rukama projde jeden výrobek během procesu vzniku?
Určitě. Například jenom na huti u sklářské pece, než se jedna váza vyfoukne, projde až pěti páry rukou. Na brusírně je to stejné. Foukání ještě předchází výroba dřevěné formy. Na každém konkrétním pracovišti je několik úkonů, které jednotlivci musejí provést tak, aby práce fungovala efektivně a bez zdlouhavých prostojů a zároveň byla odvedena na vysoké úrovni. Proto se často jednotlivými úkony zabývá specialista. Můžu tak klidně říct, že jedna váza, bez jakýchkoliv dalších úprav nebo zušlechtění, projde s jistotou deseti páry rukou. Při složitějším zušlechťování a dekorování i více.
Kromě toho, že máte vlastní značku, působíte také jako kreativní ředitel značky Klimchi. Její zakladatel Lukáš Klimčák si vaší práce všiml na instagramu. Myslíte si, že je pro umělce v dnešní době prezentace na sociálních sítích klíčová? Jak pro sebeprezentaci, tak například pro profesní růst?
Díky za to, že jste řekla to v dnešní době. Mám pocit, že právě v současné době jsme všichni online – umělci, tvůrci, zákazníci i galeristé a nákupčí. Já osobně sociální sítě vnímám jako obrovské plus této doby. Můžeme být nejen snáz ve spojení mezi sebou, ale také se světem, inspirovat se, motivovat, podporovat. Sledovat, co se děje v naší bublině, ale i mimo ní. Díky síle sociálních sítí a komunitě, kterou si tam každý vytváříme, jsme schopni řešit ale i určité problémy nebo na ně nějak reagovat. Člověk tam může ukázat či vyjádřit hodnotu značky nebo i svou vlastní. Účet na instagramu je dnes moje druhé profesní portfolio. Osobně si myslím, že pro člověka, který něco vytváří, je profesní instagram důležitý minimálně stejně jako dobré webové stránky.
Na čem momentálně pracujete?
Na vývoji nových produktů, a to jak pro Klimchi, tak pro svou značku. Připravuji také několik výstav a prezentací v tomto roce. Moje práce ovšem není jenom o tvorbě nových kolekcí. Přijde mi důležité zmínit, že práce designéra spočívá i v dalších věcech, jako je třeba marketing, byznys nebo celkové směřování značky. Ze začátku často tyto aktivity vykonává sám a poté spolupracuje s odborníky, tak to mám momentálně i já.
Kdyby každý člověk mohl mít doma jen jeden výrobek ze skla, jaký by to měl být?
Sklenička od současné sklářské značky. Nechci nutně definovat, jestli od nás, nebo někoho jiného, ale přál bych si, aby lidé měli ke sklu stejný vztah, jaký měli naši dědové a babičky.
Zabýváte ve své profesi i udržitelností? Přece jenom je to v poslední době poměrně skloňovaný pojem.
Jedna z možností, jak být udržitelný ve výrobě, je vyhledávat udržitelné materiály a pracovat s nimi. Neměli bychom ale také zapomínat, že udržitelný lze být i v tom, jakým způsobem s jednotlivými výrobky pracujeme, jakou jim dáváme péči, jak je definujeme a komunikujeme, vezmu-li to z pohledu designéra, tvůrce. Tak vnímám udržitelnost já osobně. Nehledě na to, že i uživatelé mohou mít ke svým předmětům udržitelný vztah. V jejich případě to začíná už u chování a zacházení s věcmi, které si pořizují. Mají-li k nim respektující vztah a uvědomují si jejich hodnotu, častokrát jim takové věci déle vydrží, nepotřebují si kupovat nové.
Pokud se nějaký výrobek nepovede, jaká je jeho další cesta? Je možné materiál zrecyklovat?
Věci, které navrhuji pro Klimchi, jsou často jednobarevné. Dají se tak lehce roztavit a recyklovat. Až 30 % střepů můžeme využít pro další várku nové sázky skla.
Obor sklářství byl v Čechách v dobách minulých poměrně hojně zastoupen. Mistrů sklářů ale pomalu ubývá, což je nejen podle mého názoru velká škoda. Co je možné dělat pro to, aby tento krásný obor nezanikl?
Sklářství není jednoduchý obor, jeho složitost spočívá především ve specifičnosti jednotlivých úkonů prováděných během realizace konkrétního výrobku, samozřejmě v případě, že se jedná o ruční výrobu. Za každým kusem skla je skryta práce mnoha a mnoha lidí, kteří musejí být skuteční profesionálové ve svém oboru. Na jejich odbornosti a adekvátním vzdělání stojí a padá celý tento ušlechtilý obor. Právě v tomto ohledu já sám vidím největší problém, proč sklářství nepřitahuje tolik mladých lidí. Pokud chce být člověk dobrým sklářem, nestačí obor jen vystudovat, musí se neustále vzdělávat a mít k němu nějaký hlubší vztah. Tak to je myslím ale s každým řemeslem.
Možná mají mladí lidé strach, aby se sklářstvím uživili...
Určitě je to jeden z mnoha faktorů, přitom já si myslím, že je to krásný obor, kterým se dá rozhodně uživit. Navíc pokud člověk něco opravdu umí a je ve své práci šikovný, nemusí nutně pracovat pouze pro jednu firmu. Může mít vlastní značku nebo své studio a pracovat pro různé společnosti či designéry.
Vy sám jste toho všeho živým důkazem!
Ano, děkuji. Sklářství je náročný obor. Každé jeho odvětví něco vyžaduje. Pro designéra, ale i majitele sklárny je to nyní složitá doba, kdy nám rostou enormně ceny vstupů – energie, suroviny, práce lidí atd. Ale myslím si, že ve sklářství perspektiva stále je. Neustále jsou mezi námi lidi, kteří mají vztah k řemeslu a tradici, lokální ruční výrobě. Pro člověka jsou tyto věci zároveň velmi důležité. To, čím se obklopuje a jak žije, jak se stravuje, do čeho se obléká, s jakými lidmi se stýká, jakou kulturu navštěvuje. To vše nás formuje a vytváří svět kolem nás.
V relativně nízkém věku jste dosáhl obrovských úspěchů. Čemu za ně vděčíte?
Poděkovat bych měl především svým rodičům, kteří mě od začátku podporují a bez nichž bych se k vysněné profesi určitě nedostal. A pak stojí za zmínku asi také mé nadšení a důslednost, o kterou se při tvorbě snažím. Sklo mě zkrátka baví a v práci s ním vidím svou cestu a smysl.
Máte za sebou řadu úspěšných spoluprací. Na kterou vzpomínáte nejraději?
Nemohu jmenovat jednu konkrétní. Rád vzpomínám na většinu spoluprací a projektů. Všechno, čeho jsem byl kdy součástí, mě někam posunulo. Každé propojení se značkou nebo práce pro klienta je pro mě obohacení v mnoha ohledech.
Koho považujete za svůj životní vzor?
Těžko bych vybral jen jednoho člověka, ale obecně oceňuji lidi, kteří opravdu něco dokázali, vytěžili na maximum své schopnosti a um, ať už ve výtvarné tvorbě, nebo mimo ni.
Četla jsem, že se snažíte technické a vizuální hranice svého oboru posouvat. Jak konkrétně? A kam až byste je rád posunul v praxi, co je vaším cílem?
Sklářům dávám záměrně do rukou složitější techniky a postupy, se kterými běžně nepracují nebo mi přijde, že se zapomínají. Snažím se tak udržet tradici ruční výroby skla. Um zdejších řemeslníků. Škála technik a způsobů zušlechťování skla je myslím to největší bohatství českého sklářství.
Přál bych si, aby generace mladých lidí více přemýšlela o tom, co si kupují, a až si jednou budou zařizovat své domovy, aby se obklopili kvalitními designem a uměním. Aby si vyhledávali relevantní zdroje, které kvalitní design prezentují, píší o něm. Aby navštěvovali lokální festivaly, jako je Designblok nebo Czech Design Week. Aby se nebáli zajít na umělecky zaměřené vysoké školy, jako je AVU nebo právě UMPRUM. Dvakrát do roka tam pořádají klauzurní výstavy, kde se dá kvalitní design pořídit za dobré peníze, což navíc podpoří studenty v jejich dalším vývoji.
