02.10.2024
připravila: Nikol Pavlíčková

Bezprostředně po tom, co se zatížený nemilými zkušenostmi rozhodl psané rozhovory na nějakou dobu nedávat, ho oslovila moje maličkost. Světelný expert, badatel a ochránce přírody Hynek Medřický podlehl mé ochotě nikdy a za žádnou cenu se nevzdat, a já tak dostala šanci napravit to, co moji kolegové zpackali. S vírou, že tyhle řádky, stejně jako můj přístup se stanou Hynkovým světlem na tuzemské mediální scéně.

Jak by zněla vaše osobní definice světla?
Světlo, tak jak je popsáno na Wikipedii, je viditelná část elektromagnetického záření, kterou nám sem posílá Slunce a v elektromagnetickém okně jsou to vlnové délky od 380 do 780 nanometrů. Kdybych měl světlo definovat já, řekl bych, že světlo je pocit. Protože světlo, které svítí v průběhu dne, vnímáme jinak než to stejné světlo večer.

Co to znamená v praxi?
To znamená, že musíme používat jiné světlo na den, jiné světlo na večer a jiné světlo na noc, aby se nám dostalo dobrého pocitu. Pokud nebudeme používat v každé části dne jiné světlo, tak budeme mít dobrý pocit vždy jen během jednoho časového úseku dne. Když se ale přehoupneme do jiné části, už mít dobrý pocit nebudeme. Například když budeme používat jenom teplé bílé světlo – to je fajn na relaxaci a k večeři, ale už není vhodné k práci nebo před spaním. Když budeme používat bílé světlo, tak to pro změnu zase není dobré k večeři či k relaxaci a už vůbec ne před spánkem. Kdybychom náhodou používali jen oranžové světlo, které je vhodné používat na přípravu organismu na spánek, tak to se zase nehodí používat ve dne, protože bychom se cítili, jako kdyby vše kolem nás hořelo.

Takže světlo je skutečně pocit…
Ano, světlo je pocit a ten pocit si my lidé můžeme vytvořit. Bohužel nám ale nebyla dána schopnost si světlo vybrat. Takže proto musí vznikat takovéhle rozhovory a články, abychom edukovali lidi a alespoň přispěli k tomu, že si snad budou umět světlo vybrat lépe.

Proč k životu světlo potřebujeme?
Díky světlu máme 80 % informací – tak důležité je pro senzorický obrazový systém. Zajímavé ale je, že po roce 2000 byl u člověka popsán i druhý systém. On tam byl tedy jako první, ale říká se mu druhý systém. Jedná se o NIF neboli non image forming – neobrazový systém, který je také na sítnici oka. Většina lidí to neví, protože se to ještě neučí ve školách.

Proč?
Systém NIF byl popsán teprve v roce 2002 a Nobelova cena za něj byla udělena v roce 2017. Teď máme rok 2024, tak se to do učebnic a skript zkrátka ještě nedostalo. Většina lidí tedy vůbec netuší, že v oku má dva systémy – jeden obrazový a druhý neobrazový.

Mohl byste krátce popsat na jakých principech systémy fungují?
Ten obrazový funguje tak, že vidíte prostředí kolem sebe. Vy teď mě a já vás. Neobrazový systém ovšem sbírá ze světla informace pro naše centrální hodiny, které řídí procesy v těle, nicméně nedávají nám o tom okamžitou zpětnou vazbu. Zpětnovazebná smyčka se nikdy nemusela vytvořit, protože Slunce svítilo vždycky správně a v noci byla vždycky správně tma. Tento systém je starý 500 milionů let a pochází už od jednobuněčných organismů. Jedná se o nejstarší systém, na základě kterého nás řídí světlo.

Foto: Lukáš Hausenblas

Pokud budeme světlo používat jako do teď, pravděpodobně vyhyneme.

Proti tomu nelze nic namítat,ale přece lidé namítají.
Někdo může říct, že naše centrální hodiny se řídí potravou nebo teplotou, jenže na to se v průběhu těch milionů let nedalo spolehnout. Protože třeba před 40 tisíci lety tady v Evropě běhaly mamuti a byla tady doba ledová, takže potravy bylo málo a byla jiná teplota. Takže na teplotu a stravu se spolehnout nedalo, zatímco na Slunce ano, jako na konstantu. Ve dne svítí a v noci jsme na odvrácené straně planety. Organismy se tak můžou synchronizovat, protože je tady polovina organismů denních, včetně lidí, a polovina nočních.

Polovina denních a polovina nočních? Opravdu? To se přiznám, že jsem netušila.
Ano, přesně polovina je nočních. Respektive víc než polovina dokonce. Akorát, že my jim dáváme tak zabrat, že jich postupně ubývá. Důvod je prostý – my jim tím umělým světlem narušujeme jejich přirozené prostředí. My, denní organismy, které jsme se nějakou chybou dostali na vrchol potravního řetězce, protože tyhle drápy a tyhle zuby (ukazuje na vlastní nehty a zuby, pozn. red.) nejsou připraveny na to, abychom se na tom vrcholu potravního řetězce mohli dlouhodobě udržet. To, co nás na tom vrcholu udržuje, jsou technologie. A první technologií byl oheň. Před 1,8 miliony let jsme se jako první zvíře přestali bát ohně. Kdyby se přestal bát třeba vlk, tak by možná byl vlk na vrcholu potravního řetězce a my bychom byli zalezlí někde v jeskyních, byli bychom denní druh a nebylo by nás rozhodně 8 miliard (úsměv).

Já bych k tomu jenom ráda podotkla, že my lidé jsme součástí přírody. Mám ale pocit, že na to někteří jedinci zapomněli a vůbec si tento fakt neuvědomují.
My jsme příroda. A to dokonce někteří lidé řeknou: město není příroda. A já na to odpovídám: počkejte, to jste se nějak pomátli? Příroda je celá planeta. To jen my jsme v některé části té přírody začali stavět stavby a říkáme tomu obce nebo města – oblasti, které jsme jako vyčlenili z té přírody. Ale přece i v obcích a městech potřebujeme, aby byly stromy. Kdo nám tady vyrobí kyslík? Stromy. Tak jestli tady nechceme umřít udušením, potřebujeme stromy. A stromy potřebují hmyz. A hmyz, aby se udržel v rovnováze, zase potřebuje ptáky. Ekosystém musí být vybalancovaný. My si nemůžeme jen tak říct, že přírodu, jako jsou stromy, ptáci a hmyz ve městech nepotřebujeme. Potřebujeme! Samozřejmě, že ve městě asi moc často neuvidíme jeleny, srnky či zajíce… I když zrovna zajíce jsem už v Praze několikrát viděl. Musíme si uvědomit, že i naše města jsou příroda a že je nutné s přírodou uzavřít mír.

Myslíte si, že je to možné? Uzavřít mír s přírodou?
To je poselství 20. let 21. století – uzavřít mír s přírodou. Blížíme se totiž k hranici, odkud nebude návratu. 75 % biomasy létajícího hmyzu je pryč. A my nemůžeme znova ubrat ani 10 % z těch zbylých 25 %. Už teď jsme totiž na hranici, že ve chvíli, když zmíněnou hranici překročíme, tak je konec. Nejhorší ale je, že ten konec to znamená jen pro nás – ne pro přírodu. Ta se tady bez nás hravě obejde a naopak jí bude líp.

Co bychom měli dělat pro to, abychom světlo používali správně? Aby nám neubližovalo v běžném životě?
To je hezká otázka. Stačí pozorovat přírodu. Stačí pozorovat, jak svítí Slunce ráno, jak svítí v poledne, jak svítí večer, a stejným způsobem používat i elektrické světlo. To znamená přes den, když Slunce svítí bíle, používat bílé světlo. Když třeba přes den nastavíte Slunci bílý papír A4 jako odraznou plochu, na které světlo dobře uvidíte, zjistíte, že ta A4 je čistě bílá. Když mu ji nastavíte bezprostředně po východu nebo během západu, světlo na odrazné ploše bude mít logicky jinou barvu.

To je zajímavé, můžete pokračovat?
Život vzniknul na rovníku a tam bylo 12 hodin světla a 12 hodin tmy. My jsme se posunuli na 50. rovnoběžku před řekněme 100 000 lety, tak to máme o něco posunuté – v létě u nás máme 16 hodin světlo a 8 hodin tmu. V zimě je to obráceně a máme 8 hodin světlo a 16 hodin tmu. To znamená, že bychom se jako společnost měli naučit náš život žít tak, že v létě se může pracovat trochu víc, ale v zimě se má naopak trošku ubrat. Naše tělo není postavené, aby pracovalo a dělalo nějaká rozhodnutí po západu Slunce. Můžeme si pomoct umělým světlem, když si rozsvítíme takové to jasné bílé světlo, které má spektrálně všechny vlnové délky, jako by mělo Slunce. Nikdy to ale není stejné jako světlo od Slunce. Místo takového pomáhání bychom se spíš měli naučit, že v zimě se pracuje kratší dobu. I proto jsme třeba u nás změnili konec naší pracovní doby během zimy z 18.00 hodin na 16.30 hodin.

Je možné nějak ovládnout světelný smog ve městech?
Těžko. Světla projektují a dodávají takzvaní světelní technici, kteří jsou vzděláním energetici, ne biologové. Světlo se v elektrotechnických oborech učí jeden nebo jeden a půl semestru. Dozví se tak o tom, že existuje právě denní a noční vidění, ale už jim nikdo nevysvětlí rozdíl mezi tyčinkami a čípky, smyslovými buňkami oka. Oni tak sledují jen jednu položku. Jen jeden parametr a ten parametr se jmenuje účinnost. A to je, kolik lumenů se vytvoří z jednoho watu, protože tomu rozumějí. Čím víc lumenů, tedy čím víc světla/světelného toku z méně watu, tím vyšší je účin­nost osvětlení. Se vzděláním energetiků to tedy vypadá jako pro společnost výhodnější, když se bude svítit zdroji, které mají vysokou účinnost. Zrovna tak se dostaly bílé LEDky do našich obcí a měst.

Aha, takže tady bude jádro problému...
Menší obce jsou na tom dneska bohužel hůř, protože měly jen málo svítidel, a bylo tak jednodušší je vyměnit. V Praze třeba je ještě stále na více než 80 % míst oranžová sodíková výbojka a podobně je tomu i v jiných velkých městech. A to jen proto, že těch svítidel je tam moc a bylo by tím pádem nákladné je všechny vyměnit. Například v Praze je na 130 000 svítidel. V celé České republice pak 1,3 milionu svítidel. Takže plošná výměna bude trvat dalších 10 let. Když ale pozorně čtete, rychle zjistíte, že se přístup obcí i měst mění. Prakticky každý den o tom někde vyjde nějaká zpráva. Například že Svitavy chtějí vyměnit světla, Roztoky u Prahy také, Velké Meziříčí zrušilo projekt, protože se rozhodli, že si chtějí počkat na oranžová světla. Jsou to dobré zprávy, ale pořád je to jen první vlaštovka. A jak známo, jedna vlašťovka jaro nedělá. Ale je dobré vědět, že se nad tím někdo zamyslel a řekl si: Aha, tak my si počkáme, až bude dostupné a účinné i to oranžové osvětlení. Což je správné rozhodnutí.

Foto: Lukáš Hausenblas

Naše tělo není postavené, aby pracovalo a dělalo nějaká rozhodnutí po západu Slunce.

V případě, že by někdo uvažoval stejně, může se na vás jako odborníka obrátit?
Ano. Právě teď si píšeme jak s lidmi ze Svitav, tak z Roztok. Pro ně je mantrou fakt, že je to dle projektu na základě doporučení Ministerstva průmyslu a obchodu, podle Efekt. Efekt je dotační titul. To není doporučení 2 700 kelvinů. Ve skutečnosti je tam napsáno maximálně 2 700 kelvinů. Kelvin je náhradní teplota chromatičnosti. Čím nižší číselná hodnota, tím oranžovější světlo. 2 700 kelvinů je „teplé“ bílé světlo a pod 2 300 –1 800 K je oranžové světlo. Ale to je hodnoceno jen ve dne ve fotopickém vidění.

Tady to budu potřebovat ještě trochu vysvětlit, prosím.
Jakmile svítí elektrické světlo, vidíme fotopickým viděním. A v noci, protože i oko má cirkadiánní rytmus, tak v noci vyhodnotíme jakékoliv světlo jako bílé. I oranžové světlo, když bude silné, budeme hodnotit jako bílé. Když se podíváme do zdroje světla, který vydává oranžové světlo, tak mozek řekne bílá. To je koneckonců důvod, proč se tak často nadužívá bílé světlo. První LED technologie se dělala pro interiér – pro kanceláře, školy, výrobu. Začaly se používat bílé zdroje světla, protože to bylo výhodnější, ekonomičtější a mělo vyšší účinnost. Největší chyba osvětlovacího průmyslu je, že se interiérové zdroje dostaly na ulice.

Zdá se, že je to skutečně velký problém.
To se opravdu nemělo stát. V minulosti 95 % území Evropy osvětlovaly oranžové sodíkové výbojky, které měly náhradní teplotu chromatečnosti kolem 1 800 kelvinů – oranžové světlo. Ono by se to v kelvinech nemělo udávat, protože ta metodika je pro bílé světlo, ale všich­ni tomu rozumějí, takže se to udává v kelvinech. Správně by se to mělo udávat v podílu vlnových délek 380 až 500 nm – a je to parametr U500 – jichž by mělo být méně než 2 %, čili z celkového spektra by mělo být méně než 2 % energie ve vlnové délce 380 až 500 nm. Nyní se to však tedy udává v kelvinech a všechna města tak podle Efektu dávají 2 700 kelvinů, i když by mohli dát jen 2 300 kelvinů či dokonce 1 800 kelvinů. Osobně bych městským zastupitelům i starostům menších obcí doporučoval, aby si pořádně nastudovali problematiku světla v noci a aby nebrali 2 700 K z Efektu jako doporučení. Je tam totiž uvedeno, že se má jednat maximálně o 2 700 kelvinů. A když, tak ať raději použijí 2 333 kelvinů teplé oranžové světlo bez modré s optikou Amber od společnosti LEDiL, která je největším výrobcem optik do veřejného osvětlení. A co je zásadní, optika Amber je oranžová.

Je možné obecně změnit problematiku špatného zacházení se světlem ve veřejném prostoru, tedy v exteriéru?
Je, ale bude to ještě chvíli trvat. Například Evropská komise už v červenci loňského roku v prvním čtení schválila návrh nařízení Evropské komise, které klade důraz na ochranu hmyzu a biodiverzity. Nařízení má 77 odstavců a odstavec 44a je celý věnovaný světlu. Je tam mimo jiné přímo uvedeno: „Světelné znečištění je příčinou úbytku hmyzu.“ Teď tedy jen stačí, aby nařízení prošlo i ve druhém čtení a aby to členské státy dostaly. Pak už se každá země musí s tím nařízením popasovat a sama pro tu změnu něco udělat.

Myslíte si, že právě špatné používání světla v noci je důvodem, proč má většina lidí problémy se spánkem?
Ano, ale nejenom v noci. Problémy způsobuje i špatné používání světla přes den. Trávíme spoustu času v budovách – víc než 90 % času pobýváme pod střechou a za skly. I proto budeme mít teď na instagramu iniciativu Ukaž kancl. Bude se jednat o soutěž, v rámci které lidé pracující v korporátech i v soukromých firmách vyfotí svou kancelář, aby byla vidět světla. My to budeme vyhodnocovat a každý měsíc jeden z nich vyhraje naši přepínací žárovku. Jednou za rok pak soutěžící s nejhoršími světly vyhrají pro své kanceláře vhodná svítidla. Iniciativa Ukaž kancl vznikla proto, abychom veřejnost edukovali o tom, že kognitivní výkon mozku se dá podpořit správně nastaveným světlem. Oni nejenom, že pod správným osvětlením budou lépe pracovat, ale budou se i lépe cítit. Práce v kanceláři pro ně bude mnohem příjemnější. Světlo vybalancované v azurové a červené oblasti také snižuje množství chyb a zlepšuje klima na pracovišti, tedy lidé mají větší ochotu se do takových prostor vracet. Zní to jako pohádka, ale to jsou cíle všech, kteří chtějí zlepšit takzvaný wellbeing.

Právě edukace je nakonec asi tím správným řešením, jak přispět ke změně.
A musí se zespoda, protože svrchu to nemá cenu. My jsme byli na tolika jednáních s manažery, kteří denně rozhodují, jestli se do firmy pořídí nová auta či počítače nebo raději nové žaluzie a svítidla. Právě svítidla pro ně ale zpravidla nejsou prioritou. Mělo by se přitom jednat o úkol číslo jedna, protože představují v podstatě investici do lidí a jejich výkonnosti, a lidé jsou to nejdražší, co každá firma má.

To si ale asi málokterá společnost uvědomuje.
Je to tak. Lidský zdroj je dražší, a hlavně cen­nější než auta. Lidé musejí být v práci šťastní a spokojení – když jsou, pozná se to na jejich práci. A když i celé kolektivy fungují mezi sebou, tak jde potom všechno mnohem lépe. My jsme třeba už před šesti lety udělali rozhodnutí, že u nás ve firmě nepracujeme v pátek. A projevilo se to úplně fantasticky.

Jak můžeme pečovat o tmu? 

Tak, že nebudeme nadužívat světlo v noci.

Kdybych byla odvážná a zeptala se vás, jaký dopad může mít nevhodné zacházení se světlem na lidstvo jako celek?
Pokud ho budeme používat jako do teď, pravděpodobně vyhyneme. A to říkám s plnou vážností.

 

Hynek Medřický

→ Na svém webu má hned v úvodu napsáno: Světlonoš. A toto označení mu právem patří. Kromě toho je také badatel, ochránce přírody a vynálezce prokognitivního osvětlení Spectrasol a biodynamické žárovky Vitae. Tím ale výčet jeho aktivit zdaleka nekončí. Je také propagátorem zdravého spánku, protože spánková hygiena je něco, co by na konci každého dne mělo být tím prvním a zároveň posledním, co nás bude zajímat. Svůj život zasvětil a – z mého neskromného úhlu pohledu, i přes to, že on to možná bude vnímat jinak – do jisté míry i obětoval vědě. A to proto, aby přispěl světu a pomohl zjistit, jak by lidé měli se světlem zacházet. Neúnavný vizionář, který se nebojí být radikálně upřímný, protože jestli někdo opravdu ví, tak je to on. Setkáváme se v mnohém, především pak ale v tom, že život žijeme s jediným cílem: přispět ke změně a zanechat po sobě pro ty, kteří přijdou po nás, lepší svět. Světlo, které zasvítí v následujících letech, totiž rozhodne právě o tom, v jakém souladu s přírodou náš život ne/poběží.