23.09.2023
připravila: Lenka Saulichová

Patří k elitě mladých designérů, kteří nastartovali slibnou kariéru ihned po dokončení školy. Pozornost upoutal už na Uměleckoprůmyslové škole jedním ze zdařilých návrhů své diplomové práce, dnes už legendárními svítidly z kolekce Memory, která byla následně zařazena do výroby sklárny Brokis. Svoji oblibu získala i v zahraničí a dnes už se jich měsíčně prodá na stovky. Zasloužené pozornosti se dostává veškeré jeho tvorbě, která vyniká originalitou a konceptuálním přesahem.

Pomohla vám některá konkrétní vlastnost k tomu, že jste se začal ve své tvorbě dobře prosazovat hned od počátku?

U mě to byla – a stále asi je – vytrvalost. Design je maraton. Občas trvá roky, než se předmět dostane od návrhu až k realizaci. Někdy jen návrh, než získá ucelenou podobu v hlavě, v myšlenkách dozrává několik let. Některé nápady mám tzv. v šuplíku ve stavu rozpracovanosti dlouhé roky. Nejsem průbojný ani kariérista, to mi není vůbec blízké. Za svoje produkty nijak zvlášť nelobbuji, naštěstí se prosazují samy. Když je věc dobrá a dokážu jí věřit, ukáže se to hned na začátku.

 

Měl jste v dětství či na studiích nějaké lidské vzory, které ovlivnily vaši tvůrčí práci či přístup k ní?

Ano, to určitě. Formovaly mě především dvě osoby a jedna z nich mě formuje dodnes – to je můj otec. Je výtvarník a pedagog na základní umělecké škole. Už v předškolním věku jsem k němu chodil na výtvarku, abych nemusel jít jako dítě po obědě spát. Právě on formoval mé výtvarné vnímání už od raného věku. Velmi jsem obdivoval nejen formální provedení jeho děl, ale i způsob, jak nad svými obrazy či plastikami uvažoval. Nad svými díly dokázal velmi dlouho a zajímavě vyprávět o sémantice a symbolice, viděl v nich různé přesahy... Postupem času mě to víc a víc zajímalo, fascinoval měl způsob jeho uvažování a přál jsem si nahlédnout do přesahu spojeného se vznikem předmětu. Přesah je to, co potřebuji ve své práci při vzniku produktu mít. Neumím navrhovat jen hezké věci. Musí tam být vždy něco přidané – inspirace něčím ze života, nějakou nostalgií, jinak to neumím. Tyto sémantiky mě zajímaly od dětství a zároveň jsem se chtěl svému otci i přiblížit. Často jsem trávil čas s ním v jeho ateliéru.

Druhou osobou pak byl na vysoké škole profesor František Burian, který vedl zlínský Ateliér produktového a konceptuálního designu Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Ještě víc mi otevřel oči v tom, jakým způsobem se dá na design nahlížet. Díky němu jsem si uvědomil, že design není jen o samotné formě, že nejde o formalismus jako takový, ale že může odrážet i hlubší myšlenky a s ním spojený kontext. To mi skvěle zapadlo do toho, co mě fascinovalo od malička u mého otce.

 

Zaznamenal jste už mimořádný úspěch i v zahraničí, především díky svítidlům. Své produkty máte v dětských buticích legendární značky Dior či v Centre Pompidou, a dokonce hodně podobně jako vaše Pebbles pro Bommu vypadají i ta od značky Louis Vuitton... Co o tom soudíte?

Zní to skvěle, ale o většině prostorů, kde se mnou navržená svítidla ocitnou, vůbec nevím. Ke mně se tyto informace nedostanou. Je to spíš náhoda, protože výrobce častěji oslovují architekti, kteří pro své klienty něco připravují, ne přímo vlastníci těch produktů. Když si například hollywoodská herečka Jessica Bielová, manželka Justina Timberlakea, objednala moje svítidla Memory do své restaurace, tak bych se o tom ani nedozvěděl, nebýt architektky, která oslovila přímo mě. Běžně se nedostaneme ani k fotografiím daného prostoru, to je tajné.

A co se týká toho kopírování... že mě Louis Vuitton kopíroval... Vím, že se mnou trochu inspiroval. Myslím si a vím z více stran, že Louis Vuitton portfolio značky Bomma zná a věděli tam, čím jsem se inspiroval. Přijde mi to ale jako velká pocta, trochu jsem si rýpnul na sociální síti a vzbudilo to velký rozruch. Hrozně nerad fňukám a nechci tomu věnovat vůbec žádný čas. Je s tím spojená negativní energie a není důvod, proč tomu věnovat pozornost. Tato značka není naše konkurence. Stejně tak zkopírovali moje balonky Memory od Brokisu nebo svítidla Night Birds. Kopie jsou většinou z plastu a ještě hnusné. To si nekoupí lidé, kteří chtějí originální české křišťálové sklo, je zbytečné to řešit. Hodně designérů nad kopírováním pláče, ale domnívám se, že pokud člověk očekává kvalitu, po kopii nesáhne.

 

Vnímáte popularitu a úspěšné produkty jako závazek?

Zase to není tak žhavé a ve svém portfoliu toho tolik nemám. Jsem ale rád, že v daném prostředí mám možnost spolupracovat s těmi nejlepšími výrobci, to mě samozřejmě těší. A s tím je spojený obrovský závazek, který vnímám. S každým novým produktem, který se začne vyrábět, se na mě zvyšují nároky. Co jsme s Bommou vypustili Dew Drops, tak se mi majitel Bommy pan Wichterle občas připomíná, ať už ukážu něco nového, něco, co bude minimálně tak dobré jako Dew Drops. Zatím je kolekce vnímána pozitivně a má zajímavé ohlasy. Cítím ale, že mě to svazuje, cokoliv mě momentálně napadá a co bych byl schopen Bommě představit, nedosahuje potřebných kvalit. Jsem extrémně kritický, mám laťku nastavenou velmi vysoko. Vím to! V šuplíku mám dlouho plno návrhů, pod něž bych se nepodepsal, pak za dva tři roky vidím podobné věci po světe i u nás a říkám si, proč jsem to neudělal. Svým návrhům věřím, až v sobě mají něco víc, až jsem schopen se s nimi naprosto ztotožnit, jen formalismus mi není blízký. Dopředu neumím kalkulovat s tím, zda bude produkt úspěšný, potřebuji, aby se líbil mně a abych naplnit potřeby výrobce.

 

Kterému vámi navrženému produktu se daří nejlépe obchodně, který se nejlépe prodává?

S ohledem na počet prodaných kusů i let, jak dlouho se svítidla prodávají, jde o balonky Memory. V portfoliu Brokisu jsou už jedenáctým rokem.

 

A který považujete vy sám za nejlepší, kterého si nejvíce ceníte a proč?

Většinou to mám tak, že je to ten poslední projekt. Mám ho v sobě nejintenzivněji procítěný, takže bych mohl označit Dew Drops nebo nové svítidlo pro Lasvit Upside Down. Ale klíčové místo u mě má kolekce Memory, protože šlo o první věc, která se podle mých návrhů začala vyrábět hned po škole. Je to paradox, mým nejúspěšnějším produktem je moje prvotina.

 

Do jaké míry se snažíte o nadčasovost produktu, který vytváříte, pokud vůbec?

Takto nad tím nepřemýšlím. Vyhýbám se trendům, to je základ. Vyhýbám se populárnímu formalismu a trendovosti, nesleduji je, přijde mi to krátkozraké a nedokáže mě to inspirovat, to je hlavní problém. Trendy jsou zabijákem inspirace, ale špatné nejsou. Díky nim se pozná jejich úspěšnost, ale moje produkty takové nejsou. Potřebuji se s nimi niterně ztotožnit. Potřebuji, aby měly příběh, hlubší koncept, který si umím sám před sebou obhájit. Věřím, že pak si k nim i zákazníci najdou snáze cestu. Vytvářím design, který se mnou rezonuje.

 

Co vlastně při vzniku produktu hraje hlavní roli?

Záleží na tom, jaké je zadání. U všech produktů je to ale stejné, pro každý návrh se snažím najít přidanou hodnotu, inteligentní princip, vtipný detail... a vždy je tam pojítko se mnou, kterým si to dokážu pro sebe obhájit. Často slýchám ohledně designu produktů nesmyslné omáčky, aby naplnily nějaká marketingová očekávání, ale já to v nich nevidím. Přijde mi to vycucané z palce! Jsem přesvědčený, že z mých produktů je hned jasné, jak vznikly. Nepotřebuji je okecávat!

 

Za vznikem svítidla Dew Drops stojí snaha zachytit prchavou krásu ranní rosy ulpívající na stéblech trávy. Za taburetem Shaggy kupka sena, za šperkovnicí Forest Jewelry houby... Je vám příroda častou inspirací?

Spíš jde o náhody. Příroda není hlavní inspirací, s níž bych pracoval. Například Forest Jewerly ve tvaru houby vznikla při spolupráci s uskupením kolem designérky Michaely Tomiškové Vyrobeno lesem, kde se inspirace nabízela už z podstaty věci, kde bylo vše inspirované lesem. Za taburetem byla zase inspirace mým dětstvím, časem stráveným na venkově.

 

Co vás inspiruje a nejvíc podněcuje vaši tvorbu?

Je to vlastně výzva, samotné zadání, ať už jde o zadavatele, pro kterého pracuji, nebo si ho zadávám sám. Vlastně se rád trápím, než vysedím nějakou věc, než v ní objevím konkrétní sémantické spojky a odkazy a inspiraci samotnou, než jsem schopen inspiraci rozklíčovat a pojmenovat. Zadání je pro mě velkou výzvou. A je pro mě velmi důležité umět se kreativně popasovat s libovolným zadáním. Někdy je to rychlé, jindy se trápím dlouho a opravdu to musím vysedět.

 

Myslíte si, že existuje něco, co není možné vaší prací vyjádřit?

Určitě je to obrovské množství věcí, které bych nedokázal v rámci zadání uchopit a navrhnout, v oblasti průmyslového designu například spotřebiče, nevidím zde prostor pro příběh – a proč taky? Nedokážu se zadáním pracovat tak, že ho maximálně osekám na nejpodstatnější. To už vymyslely jiné hlavy před mnoha lety, které přišly třeba s dokonalými židlemi apod. Od té doby se stále jen tvoří nějaké formy a vytvářejí redesigny a reinterpretace. Navrhovat jen proto, aby bylo něco nejekonomičtější či jiné nej, tak pracovat nedokážu. V některých mantinelech se pohybovat neumím, nechci navrhovat kvanta dalších věcí jen proto, aby byly.

 

Je něco, nač byste si netroufnul, případně materiál, který vám není blízký, nebo je dokonce nepříjemný?

Existují materiály, s nimiž se pracuje velmi příjemně, například dřevěný masiv krásně voní, jinde je mi blízká atmosféra kolem výroby. Ale nebráním se ani bio plastům a moderním technologiím, které mají logiku, své opodstatnění a pro mě důvod, aby existovaly. Protože se netlačím do zahraničí, jsem do jisté míry omezen materiály, s nimiž mohu pracovat u nás. Kdysi jsem si myslel, že nebudu schopen pracovat ani s laminem, ale pak jsem si uvědomil, že má své opodstatnění. Zatím jsem si tolik materiálů neosahal, ale ani se nepotkal s materiálem, s nímž bych nedokázal pracovat.

 

Foto: Lukáš Hausenblas

 

Jakou měrou zohledňujete ve své práci
udržitelnost?

Především se zamýšlím nad tím, co navrhuji, proč a jak. Navrhuji předměty tak, abych se s nimi ztotožnil. Věřím, že moje produkty poslouží zákazníkovi dlouhé roky. Udržitelnost vidím v délce služby předmětu i v životnosti materiálu. Svou prací mohu přispět k edukaci jednotlivců, promlouvat designem.

 

Jak smýšlíte o designu obecně? Je pouhou záležitostí fajnšmekrů?

Design dnes není jen věcí lidí, kteří mají dostatek finančních prostředků, obklopuje nás všude. Kvalitní design můžete vidět i u cenově dostupných výrobků. Rád bych, aby byl dobrý design dostupný více lidem, a přál bych si, aby lidé měli estetické cítění na takové úrovni, aby ho byli schopni rozpoznat. Není ale nedosažitelný!

 

Dá se říci, že je vaše spolupráce s některou českou značkou trvalejšího charakteru (Mminteriér, Brokis, Bomma, Lasvit)?

Zase jich tolik ve svém portfoliu nemám, ale s těmito výrobci spolupracuji dlouhodobě. Věřím, že mnou navržené produkty mají své kvality a že díky nim i majitelům společností k nim mám dveře stále otevřené.

 

A v zahraničí?

Nemám ambice pouštět se do práce v zahraničí, jsem stydlivý a necítím se ani jazykově dostatečně na výši, abych se cítil pevný v kramflecích. Zpravidla mě oslovují sami výrobci. Jednou jsem zkusil něco nabídnout sám, ale nikam to nespělo.

 

Co také jako interiérový designér považujete za největší slabinu českých interiérů nebo Čechů při zařizování jejich soukromých interiérů?

Vidím, že lidé všeobecně nejsou schopni udržet pozornost nad celkem, hlouběji se zamyslet nad kontextem. Upínají se na jednotlivosti. Jejich rozlišovací schopnost je omezena na konkrétní produkty, které nejsou s to vnímat v návaznosti. Nevadí začlenit oblíbený předmět, ale často je jich víc a nevznikne nic esteticky uceleného, protože nad začleněním předmětu nepřemýšlejí v kontextu celého prostoru. Často také nadužívají syté a nápadné barvy. Domnívají se, že si tak zútulní interiér. A mnohdy se nedokážou oprostit od zaužívaných typologických témat – v této místnosti musí být toto, tady zase ono apod.

 

Jaká práce by pro vás byla tou největší výzvou?

Práce na čemkoliv je pro mě výzvou, brutální, už sama o sobě zněním zadání. Například když jsem navrhoval před dvěma lety trofej Pochodeň, ocenění pro šestý ročník soutěže Interiér roku, byl jsem strašně zoufalý několik týdnů. Nic mě nenapadalo a nechtěl jsem za každou cenu vytvořit nějaký nesmysl. A to není výjimka, tak je to většinou! Chci výzvu pokořit a většinou se mi to i daří. Každé zadání je výzva!

 

Čím pro vás musí být design přitažlivý, aby neztratil své kouzlo?

Musím být schopen se s ním ztotožnit. Je to ale různé, samozřejmě i mně se líbí různé ikony ze světa, například od Eamesových, které jsou prověřené časem, jsou krásné, jde tu ruku v ruce forma i funkce a není tu prostor pro nějaké příběhy a další nesmysly, zde je to zcela zbytečné. Ale když mají produkty nějaký přesah, je mi to ještě bližší.