28.09.2020
připravila: Veronika Motyčková

Drobná blondýnka klame vzhledem. Na svém kontě má několik světových i národních cen. Doktorka designu, ostřílená vizionářka Anna Marešová, se ráda pouští do témat, která jsou třeba i společenským tabu.

První úspěchy jste získávala již při studiích na vysoké škole. Nemáte pocit, že jste nasadila laťku příliš brzy příliš vysoko?

Určitě si s úspěchy dávám laťky výš a výš a ačkoli každý úspěch přináší radost, je taky spojen s větší zodpovědností k budoucím projektům. Mě osobně každý úspěch nutí posunout se dál, ještě víc dopředu a současně mě neustále se začátkem kaž­dého projektu doprovází nervozita z toho, jaký bude výsledek. Každý projekt je pro mě nový adrenalin.

Jak si vybíráte projekty, do kterých má podle vás smysl investovat čas a úsilí?

Projekt mi musí být blízký zaměřením. V minulosti jsem dostala mnoho nabídek, u kterých jsem se neztotožnila s produktem nebo například s představou klienta. Spolupráce musí být přínosná pro obě strany. Určitě je pro mě zásadní, zdali se mi bude dobře spolupracovat.

A jak si vybíráte kolegy do svého týmu?

Kreativní tým vznikl doslova organicky. Tahle složka funguje jednoduše tak, že se s někým potkám a zjistím, že by to mohlo klapat. Skládá se z mých bývalých spolužáků, kteří se na mě nabalovali během života, taky jsem se pohybovala v hereckém a hudebním prostředí. A co se týče mého „executive“ týmu, jeho výběr probíhá už více formálněji za pomoci mojí kamarádky a kolegyně, která se věnuje mimo jiné HR. Ale i v tomto případě je důležité, aby novému členu týmu nechybělo nadšení a důležitá je vzájemná chemie nejen mezi mnou a dotyčným, ale s celým týmem. Snažím se vždy vybírat člověka, který zapadne do naší funkční mozaiky. Ale i přes sofistikovanější výběr nových členů jsme malá firma a máme rysy rodinné firmy. To se snažím zachovat.

Už od vysoké školy tzv. jedete naplno. Čím se dokážete restartovat a relaxovat?

Za poslední roky jsem zjistila, že ráda odpočívám, respektive jsem zjistila, že mám ráda nepracovní víkendy. Samozřejmě se občas, obzvlášť při dokončování projektu, stává, že se holt pracovat o víkendu musí, ale snažím se práci o víkendu minimalizovat. To je pro mě velký posun. A taky jsem vypozorovala, že mě absolutně nabíjí stav, kdy začínáme rozjíždět nový projekt a přemýšlet nad vizí.

Foto: Lukáš Hausenblas

Na to se vždy těším, ačkoli je mi jasné, že s tím souvisí i fáze realizace, kdy se člověk musí obrnit trpělivostí i vůči tomu, že některé věci nejdou tak, jak si naplánuje. A relaxuju taky tím, že podnikám zcela obyčejné věci, chodím na kulturní akce, na výstavy, do divadel a na koncerty anebo si jen tak zajdu s přáteli na pivo. Užívám si čas strávený s lidmi, které mám ráda.

Vaše portfolio má neuvěřitelné přesahy, co projekt, to unikát. Jak odhadujete čas, který si musíte na daný projekt vyšetřit?

Tohle je alchymie. To je velmi těžké. Kdybych pekla housky, tak to přesně vím, ale jak říkáte, kaž­dý projekt je úplně jiný a taky často obměňuju složení v týmu, který se mnou na dané věci pracuje, a často se stává, že si svoje hodiny nad rámec rozpočtu nemůžu započítávat, ale mně záleží především na výsledku, o tom to celé je. Nicméně i díky letitým zkušenostem už dokážu tyto věci odhadnout s větší přesností a taky víc nad kalkulacemi přemýšlím. Nemám je hotové za pět minut, někdy až za pár dní. Občas je nutné udělat si různé rešerše. A samozřejmě zásadním podkladem je co nejpřesnější specifikace ze strany klienta.

Za vaši tvorbu mluví i produkty a projekty, které jsou nejen vizuálně atraktivní, ale musejí mít i nějakou technickou a technologickou vybavenost. Váš tatínek je fyzik, máte dojem, že se geny propsaly?

Asi ano. Většinou, když se v továrně setkávám s kolegy inženýry a jsem nucena řešit exaktní data, to technické uvažování odněkud naskočí a zapojí se. A když ti chlapi pochopí, že z mojí strany je vůle diskutovat, je to vždy konstruktivní spolupráce. Často společně hledáme cestu, jak problém vyřešit. Z téhle zkušenosti vím, jak moc důležitá je přítomnost designéra při výrobě.

Vypadá to ale, že jste zatím všechny technologické zádrhely vždy vyřešila?

To máte pravdu, ale třeba výroba vibrátoru byla vyšší dívčí, a to myslím nejen pro mě, ale i pro lidi ve výrobě. Nejen u výroby vibrátorů, ale obecně platí, že na něčem pracujete, rozkreslujete to, tvoříte koncept a říkáte si, proč už to takhle někdy někdo předtím nevyrobil, a až při výrobě zjistíte, proč se to nevyrobilo. Kolekce erotických pomůcek vznikla především díky mojí urputnosti. A když to tak zpětně hodnotím, tak i u výroby tramvaje se ze začátku některé věci tvářily jako neřešitelné a nevyrobitelné, ale určitým kompromisem jsme se od původního konceptu neodchýlili.

Jak dlouho trval design tramvaje T3 Coupé?

Nejdřív vznikal koncept. Ten jsem pak odevzdala komisi a půl roku jsem nevěděla, jestli na něj dopravní podnik kývne. Říkala jsem si, že to asi neprošlo a smířila se s tím, že se vyrábět nebude. A těsně před letními prázdninami 2017 jsem se dozvěděla, že nám projekt odsouhlasili, ale že na výrobu máme pouhý rok a dva měsíce. To by se mohlo zdát jako hodně času, ale i samotný koncept designu se musel ještě víc rozpracovat, musela se vytvořit nová konstrukce. Ačkoli nová T3 Coupé vychází z té původní tramvaje, v reálu z ní zůstal jen podvozek a přední a zadní torzo. Jen pro vaši představu: jen formy pro výrobu oken se musely dělat v osmi verzích, protože každé okno je jiné, a takových věcí bych mohla jmenovat mnohem více. Nakonec jsme to stihli, ale i tak to bylo na hraně a můj časový plán i představy byly zcela jiné. Ideální je, když po vyřešení designu a konstrukce máme s týmem půl roku na dokumentaci, a pak se teprve začne s realizací. Nakonec vše běželo paralelně a docela pod tlakem. Nicméně i ten stres může vnést do projektu mnoho dobrého.

A máte i celosvětově uznávané ocenění Red Dot Design Award, a to nejen za tramvaj T3 Coupé. Co pro vás tato ocenění znamenají?

Vždy mi jakékoli ocenění udělá radost, ať české, nebo zahraniční. Je to zpětná vazba, která potěší a samozřejmě přináší i povědomí o projektech, o značce... U té tramvaje mě obzvlášť těší, že se vyráběla jedna, vyráběla se tady v Praze v opravnách tramvají, a to poukazuje na fakt, jak moc šikovné lidi u nás v Čechách máme. A u vibrátoru, o kterém jsme se bavily před chvílí, to ocenění vnímám jako ohodnocení nejen designu, ale i provedení.

Foto: Lukáš Hausenblas

Mohlo by se zdát, že se nebojíte žádného projektu... Odmítla byste nějaký projekt s obavou, že je to nad vaše síly?

Mám to nastavené spíš tak, že když mám pro projekt vášeň, strach je až ten úplně poslední pocit, který by mě nějak ovlivňoval. Obavu mám spíš z hloupých projektů, z toho, že se nechám uvrtat do něčeho, co mě totálně vyšťaví. Může to být malichernost nebo třeba jen jiné představy ze strany klienta, výkyvy v komunikaci, to je něco, čeho se snažím vyvarovat.

Na čem aktuálně pracujete?

Pokud všechno klapne, v září bychom měli prezentovat nový produkt z portfolia Whoop•de•doo, na kterém momentálně pracujeme. Jedná se o menstruační kalíšek a pracujeme na věcech s ním spojených, a to včetně marketingu a komunikace. Právě jsme ukončili testování, které dopadlo nad má očekávání.

Jak dlouho jste na takovém produktu s týmem pracovala?

Už dlouho jsem to nosila v hlavě, pak jsem to měla chvíli na papíře v šuplíku a na začátku roku přišla ta správná chvíle. Dalo by se říci, že na takový produkt je potřeba necelý rok. A musím říct, že ačkoli oproti vibrátorům jsme nemuseli řešit žádné elektronické zádrhely, bylo mnoho proměnných v rámci tloušťky, tvaru, zakončení... Řešili jsme také výběr barev a nakonec jsme skončili u dvou velikostí a jedné barvy. Vyhrála červená, která nám dobře funguje i v další prezentaci. Už máme i slogan, a to – první kalíšek, který přiznal barvu. Těším se na ohlas širší ženské veřejnosti. Snažili jsme se s týmem usnadnit ženám výběr a také otevřít diskuzi tohoto intimního tématu a také mě těší, že to portfolio produktů doplňuji o velmi užitečnou věc, která může ženám usnadnit jejich intimní život.

A na něčem pro muže nepracujete?

Muže nediskriminuji, není to žádný záměr, ale jako žena mířím na svoje potřeby a potřeby ostatních žen. A asi bych si necítila ve své kůži vyrábět něco intimního vyloženě pro muže, i když vibrátory jsou koncipované jako erotické pomůcka pro ženy a jejich muže. Mužům vyrobím třeba zase další tramvaj.

Před několika týdny jste pokřtila kolekci šperků Champagne pro českou značku Mooyyy, nebyla to pro vás tak trochu nuda?

Mě to moc bavilo, asi to bylo právě tou lehkostí. Jak jsem zvyklá přemýšlet nejen nad estetikou, ale především nad funkcí, navrhování šperků šlo daleko jednodušeji. Ale i v tomto případě jsem přemýšlela s přesahem, aby byla kolekce dobře nositelná, abych nenavrhla šperky, které si žena vezme jednou za rok a pak je zase odloží do krabičky. Bavilo mě také to, že jde o jinou práci, že si odpočinu a že rozvinu svůj osobní příběh. Kolekce je spojená se šampaňským vínem jako symbolem výjimečnosti okamžiku. Za vším by se měl skrývat příběh.

***

ANNA MAREŠOVÁ

Vystudovala fakultu umění a designu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde i o několik let později dokončila doktorské studium zakončené titulem Ph.D. Studovala také na University of Derby v Anglii. Již během studií získala mnoho národních i zahraničních ocenění za design, z českých cen zmiňme například Cenu Národního technického muzea za návrh tramvaje pro Prahu, který vznikl v rámci její bakalářské práce. Světové ocenění Red Dot Design Award obdržela například již za projekty diplomové práce, za design intimních pomůcek pro ženy, které se vyrábějí pod její vlastní značkou Whoop•de•doo.

Od roku 2000 se věnovala také produkční činnosti, zastupovala hudební skupinu Tata Bojs a podílela se na projektech jako například Shakespearovské slavnosti. Spolupracovala s několika společnostmi, například s českou značkou Lasvit či se švýcarskou společností Valley Electronics. V současné době se věnuje především své značce Whoop•de•doo a udržitelnému designu.

WWW.ANNAMARESOVA.COM
WWW.WHOOPDEDOO.ME