15.04.2025
připravila: Sabina Bařinová

Inovativní práce s hmotou, nadčasová řešení, a především důraz na vytvoření prostoru, kde smysly i mysl mohou dosáhnout klidu. Pokud vám to zní jako správná kombinace elementů pro váš nový domov, rozhodně byste se měli seznámit s architektkou Alžbětou Vrabcovou z ateliéru DMAE Architects.

Jaká je filozofie vašeho studia?
Dalo by se říct, že chceme vytvářet prostory, kde mohou oči a mysl být v klidu. Usilujeme o to, aby náš ateliér navrhoval především interiéry tak, aby nebyly vůči svým uživatelům dominantní – aby jim ponechaly dostatečně velký prostor pro jejich vlastní život a rozvoj.

V čem tkví vaše osobitost, co je vaší silnou stránkou?
V prvopočátku je to empatie, a to nejen vů­či klientovi, jeho představě a jeho řekněme materiálovému cítění, ale také empatie vůči lokalitě – respekt k místu samotnému a širšímu kontextu dané zakázky. Za každým zadáním je příběh, který s námi klient sdílí. My se pak snažíme tu jeho prvotní myšlenku rozvést. Na konci procesu, v průběhu vlastní realizace, je to pak kromě empatie také detail, protože právě ten vnímáme při každodenním používání daného prostoru. A detail musí být dokonalý. Zdá se to být snadné, ale v interié­rech, které jsou velmi minimalistické až strohé, je často právě detail to, co tvoří celkovou kompozici.

Máte ve svých návrzích konkrétní materiál, řešení nebo prvky, které lze považovat za váš charakteristický podpis?
Obecně ráda používám struktury. Asi je to dané tím, jak moc je pro mě při návrhu důležité světlo a jeho působení na materiál jako takový. Většina našich staveb má tak nějaké, jak já říkám, „pyžámko“. Tedy strukturu využitou ke zvýraznění architektury. Pokud bych měla vybrat jen jeden materiál, byl by to asi plech. Moc ráda jej používám prakticky v jakékoli variantě – vlnitý, trapézový, strukturovaný. S jejich pomocí dáváme domům druhou kůži.

Foto: Tereza Práchenská

Co vás nejvíc posunulo? Povedlo se vám něco, čeho si mimořádně ceníte?
Pokud si něčeho opravdu vážím, jsou to lidé, kteří mě obklopují. Po letech práce je náš ateliér tvořen opravdu skvělým týmem architektů a velkých osobností, se kterými je mi ctí se každý den potkávat u jednoho stolu a diskutovat, vymýšlet i objevovat. Druhým okruhem lidí, kterých si moc vážím, jsou pak všichni, kteří naše představy realizují – všichni ti skvělí kluci na stavbách, bez kterých by se naše návrhy nikdy nestali realitou. Truhláři, štukatéři, podlaháři, čalouníci... Těm všem také patří má velká poklona.

Jaký moment práce vás nejvíce těší? Co považujete při realizaci za největší výzvu?
Asi všichni milují tu první část procesu – tu, v jejímž průběhu tvoříte koncept, hledáte řešení, kreslíte, skicujete. Tu chvíli, kdy vám ten projekt obsadí mysl, zabydlí se v ní a vy tím žijete v podstatě nonstop. Všechny následné kroky jsou pak už jen rozvíjením té prvotní fáze. Velké kouzlo má i vlastní realizace. Právě v jejím případě vidíte zhmotnění myšlenky, která do té doby žila jen na papíře.

Foto: Tereza Práchenská

Co vaše pracovní vize a očekávání? Kam by se podle vašich představ mělo studio vyvíjet? 
Myslím, že máme v posledních letech velké štěstí na klienty a zadavatele. To považuji za velmi podstatné – pro naši práci je vždy třeba mít dobré téma a partnera, se kterým zadání můžete rozvíjet. A to bych si pro nás přála i do budoucna – mít štěstí na osvícené zadavatele.

Proč bychom měli k realizaci nového domova přizvat odborníky?
Celá spousta lidí se spolupráce s architektem obává. Neví totiž, co přesně od ní mají očekávat. Moje zkušenost je taková, že jako architekti klientovi nabízíme nezávislý pohled. Nejvíce se to projevuje u rekonstrukcí, zvlášť když klienti mají k danému místu nějaký osobní vztah. Vyhodnotit zadání s odstupem dokáže jen nezaujatý odborník, který také zvládne klienta navést na řešení, jež do té do­by třeba vůbec neviděl.

Foto: Tereza Práchenská

Dá se už ve fázi návrhu a přípravy přemýšlet nějakým způsobem o udržitelnosti? A je to vůbec v oblasti rezidenčního bydlení téma?
Samozřejmě, je to zcela nezbytné. Jednou ze základních otázek, kterou klientovi musíme položit, je, jak dlouhou plánuje v dané stavbě žít – už to totiž ovlivní samotný návrh. Vědomí toho, že architektura by měla být nadčasová, nás v naší práci významně ovlivňuje. Často předěláváme stavby a interiéry, které vznikly třeba jen před 15 lety. Stavebně či materiálově jsou tak zcela jasně stále použitelné, svým charakterem jsou ale výrazně přežité a to je strašné plýtvání. Pokud by se mi tedy podařilo dosáhnout toho, aby moje stavby byly pro své obyvatele bez větších zásahů žitelné třeba i za 50 let, byla bych moc spokojená.

Jaký projekt pro vás byl dosud největší výzvou a jak jste k této výzvě přistoupili?
Myslím, že za největší výzvu bych označila realizaci pěti rezidenčních bytů v projektu Rezidence Helenika. Navrhovali jsme velmi složité interiéry na klíč do historické stavby pro zahraniční klientelu. Právě implementace všech bytů najednou, tedy skoro 1 500 m2 bydlení během půl roku, byla pro náš malý ateliér enormní výzvou – především po organizační stránce.

Co vás aktuálně inspiruje a baví? A je naopak v současných trendech třeba něco, co úplně odmítáte?
Zajímá a inspiruje mě, když někdo hledá cesty podobné těm, po kterých kráčím. V poslední době mě zaujal například SHISUO design office a jejich projekt kaple v Šanghaji. Jejich práce s perforovaným plechem byla dechberoucí, stejně jako vizuální jednoduchost celého výsledku. Celoživotně mám také ráda práci Johna Pawsona. Co se ale týče trendů, tak ty obecně spíše odmítám.

Foto: Tereza Práchenská

Existuje projekt, který byste si přála realizovat jen pro sebe? Jak byste k němu přistoupila?
Projektem snů by pravděpodobně byla rekonstrukce velmi starého ideálně původně zemědělského nebo industriálního objektu, kterému bychom tak mohli dát druhý život. Nijak bychom přitom nenarušili stávající historizující prvky a navázali bychom na ně zcela novými a inovativními elementy. Díky takové symbióze by mohl vzniknout velmi zajímavý prostor.

Jak dnes do designu a architektury promlouvá AI? Využíváte ji při práci? Jaký vývoj v tomto ohledu očekáváte do budoucna? 
AI bude zcela zásadní, a to nejen pro náš obor. Zatím nám umělá inteligence pomáhá řekně-­
me v rutinních krocích, jako jsou texty, post­produkce či 3D modelování. Do budoucna ale jistě poroste snaha, aby do naší práce zasahovala víc a víc. My si tak především bude­me muset zvládnout obhájit, že naše vize a myšlenky jsou originální a nereplikovatelné.

DMAE Architects

Foto: archiv studia

→ Architektonický ateliér DMAE vznikl v roce 2014, a jeho architekti tak už více než 10 let společně sbírají zkušenosti s návrhem a realizací rezidenčních staveb všech typů a velikostí. V průběhu návrhu jednotlivých projektů vždy usilují o nalezení originálního výtvarného řešení se silnou vazbou k danému místu, které vychází z dialogu s klientem a klade důraz na funkčnost a mimořádně detailní provedení.

Kališnická 2889/18, Praha 3 – Žižkov 130 00, tel.: +420 777 332 773, 

info@dmaearchitects.com, www.dmaearchitects.com, @dmae_architects, DMAEArchitects