29.04.2025
připravila: redakce

„Chtěli jsme dům, kde se nás sejde klidně i čtyřicet, kde budeme mít výhled do zeleně a kde se nám naskytne prostor tvořit,“ říká konceptuální umělec a architekt Jan Fabián, který společně s fotografkou a svou životní partnerkou Markétou Kinterovou zrekonstruoval výjimečný dvojdům na okraji Prahy. Výsledek přestavby není sterilní neosobní architektura, ale živý dynamický prostor, kde se prolíná rodinný život s uměním. „Místo pro tvorbu je pro nás oba zásadnější než gauč, který vlastně vůbec nemáme,“ dodává pohotově Markéta.

Když se blížíme k domu, uvítá nás netradiční plot ze starých lyží. Horní průhledná část oplocení odhaluje obrysy různorodých stavebních materiálů. Za vraty nás přivítá Honza. Vede nás kolem domu s černou fasádou až na samotnou zahradu s jezírkem, saunou a drobnými staveními. „Tady jsme začínali s altánkem,“ ukazuje Honza na dřevěnou stavbu, kterou kdysi postavili jako první útočiště a kam s Markétou jezdívali zprvu trávit společné víkendy. „Honza pro chatku využil stará okna, která našel na skládce, je to zarytý recyklátor, rád kompostuje a i celá rodina důsledně třídíme... A to se také propsalo do celého domu,“ doplňuje Markéta, která se k nám přidává na obhlídku.

Foto: Anželika Rybak

„S našimi třemi dětmi jsme se sem nastěhovali před téměř deseti lety,“ vypráví konceptuální umělkyně a vystudovaná fotografka, která dům – nepřekvapivě – kultivuje řadou uměleckých fotografií. Než se dostaneme do hlavního obytného prostoru, míjíme domek pro slepice. „Vždycky mě lákalo spojovat praktické s uměleckým. V Uhříněvsi jsem vytvořil slepičí kurníky jako výtvarný objekt, tady jsem to zase pojal trochu jinak,“ vysvětluje Honza. Kromě toho, že vyučuje na Fakultě architektury ČVUT prostorovou tvorbu, má na svém kontě řadu výstavních konceptů a instalací, jejichž autorské dozvuky jsou patrné v každém detailu domu.

Interiér odráží tvůrčí myšlení

Vstupujeme do domu a první, co upoutá naši pozornost, je absence klasického obývacího prostoru. Žádná obří pohovka, žádná televize jako dominanta místnosti. Místo toho jsou tu velké stoly, dostatek světla a velká kuchyně. Interiér domu je protkán nečekanými kombinacemi materiálů. Ocelové schodiště kontrastuje s dřevěnými trámy, dvoukřídlé dveře typické pro bytové jednotky jsou nečekaným prvkem domu a fungují v kombinaci s litou podlahou. „Dveře jsem zrecykloval, jelikož je vyhazovali z jednoho činžáku,“ říká Jan a vzpomíná, jak s Markétou vybírali pro interiér barevnou paletu. Litá podlaha nakonec dostala odstín krémové, který Honza použil pro tehdejší interiér galerie Fotograf.
Kuchyně je industriální, čistá a funkční. „Chtěli jsme něco, co nás esteticky neuráží, ale zároveň to nestojí majlant,“ vysvětluje Markéta. „IKEA má tenhle nerez jen jako doplněk, ale Honza z něj sestavil celou kuchyň.“ Všechny prvky zde mají svůj účel – žádné zbytečné dekorace, žádná přehnaná estetizace.

Foto: Anželika Rybak

Prosklené plochy a hra se světlem

Hlavní část domu definuje světlo. „Myslím, že mě zpětně na domě dojímá – a zároveň to považuju za velmi nekompromisní – použití skleněných ploch. Je to absolutní rozhled. Úhel pohledu, ve kterém můžete vidět téměř na celou zahradu,“ říká Honza a Markéta s ním souhlasí. „Sepětí se zahradou je pro mě nejvíc. Jen se podívám ven a uklidní mě to,“ dodává.

V koupelnách a ložnicích se objevují netradiční úložné systémy – dveře mají kapsy na ukládání věcí a staré trámy ukrývají shoz špinavého prádla. „Mám rád, když má věc dvě funkce. Když nejen vyplňuje prostor, ale zároveň něco skrývá nebo umožňuje další využití,“ říká Honza.

Foto: Anželika Rybak

Ateliér roste s rodinou

Dům nikdy nebude zcela dokončený, alespoň ne v tradičním smyslu slova. „Já jsem si zkrátka chtěl zkusit rekonstrukci od píky,“ směje se Honza, když se bavíme o posledním projektu – přestavbě bývalé garáže na ateliér. „Měli jsme na něj regulérní povolení dva měsíce před covidem... a teď snad koncem léta ho zprovozníme.“ Ateliér navazuje na hlavní dům, ale zároveň funguje jako samostatný prostor. V patře bude pracovní zázemí a hostinský pokoj. „Má pro nás smysl mít místo, kde můžeme tvořit i přemýšlet. Vždycky jsem dům vnímal jako inkubátor nápadů,“ říká Jan, který si v prostoru umí představit i setkávání různých lidí či společné tvoření. Doba covidu nemálo poznamenala ateliérovou výuku, osobní setkání je podle něj naprosto nenahraditelné.

„Celý dům jsem koncipoval s myšlenkou, že by mohl využívat solární energii. Zatím jsme to neuskutečnili, ale orientace stavby umožňuje budoucí energetickou soběstačnost,“ vysvětluje. Zatímco někteří lidé sní o hotovém domově, který je neměnný, tady se naopak vše neustále přizpůsobuje. „Až to všechno dokončíme, bude mi to chybět,“ dodává Honza nostalgicky a vzápětí s jistou nakažlivou energií v hlase prohlašuje. „Vždycky se ale nějaký projekt či zlepšování domu dá vymyslet.“

Foto: Anželika Rybak

Markéta Kinterová

→ Vizuální umělkyně a fotografka.
V současnosti rozjíždí internetovou verzi časopisu Fotograf, v němž léta působí jako šéfredaktorka. Založila platformu Fotograf Contemporary na podporu aktivit Fotografa, jenž se letos rebranduje ve spojení s novou doménou Fotograf.zone. Platforma zastupuje to nejlepší z české umělecké fotografie prostřednictvím série eventů a výstav i online nabídkou.