31.07.2018
připravila: redakce

Každodenní pohled na stověžatou Prahu ze slunné terasy je snem mnoha z nás. Mladému páru se jejich sen o bydlení splnil téměř do puntíku. Jejich příběh dokazuje, že nic není nemožné, stačí jen chtít a jít pevně za svým cílem.

Mezonetový byt nedaleko centra Prahy, navíc s překrásnou střešní terasou, je naprostá senzace. Bylo těžké takový byt najít?

Andrea: Takových bytů je v Praze celkem hodně, ale ne každý splňoval naše požadavky, nemluvě o cenách. Už nevím přesně, jak dlouho nám trvalo ho najít, ale rozhodně jsme se nestěhovali ze dne na den.

Foto: archiv redakce

Ondřej: Nebylo to snadné a dostali jsme se i do fáze, kdy jsme to chtěli vzdát. Už to vypadalo, že na takový byt prostě ještě nedosáhneme. Potom zčistajasna přišla tahle nabídka. K našemu velkému překvapení vše proběhlo celkem rychle a bez komplikací.

Mladé páry jako vy si většinou pořizují byt o menší rozloze. Teprve s rozrůstající se rodinou hledají něco většího, nejčastěji rodinný domek za městem. Proč jste odbočili od tohoto současného trendu?

Andrea: Nemyslím si, že jediným důvodem k pořízení většího bytu jsou děti. Hlavním omezením jsou v tomto ohledu finance. Podobné to bylo i u nás, ale nakonec jsme našli řešení. Tím, že jsme si už teď pořídili velký byt, to bude v budoucnu jednodušší.

Ondřej: Rozhodli jsme se, že byt koupíme napůl, samozřejmě s pomocí banky. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, nejsme manželé a vše jsme museli řešit smluvně. Zní to asi hrozně, ale myslím, že v dnešní době je to standardní postup. Žijeme spolu už čtyři roky, důvěřujeme si a do budoucna plánujeme svatbu i děti.

Proč jste chtěli mezonetový byt?

Ondřej: Pracuji často doma, proto jsem chtěl místo pro vlastní pracovnu, kde mne nikdo nebude rušit. Mezonetový byt je k takovým účelům jako stvořený. V dolní části je obytný prostor, v horní pak pracovna a místo pro odpočinek.

Foto: archiv redakce

Andrea: Představovala jsem si, že v horním patře bude ložnice, ale nechala jsem se přesvědčit o tom, že řešení s pracovnou v patře bude praktičtější.

Koho jste oslovili při realizaci?

Andrea: Stěžejním požadavkem byla již zmiňovaná oddělená pracovna, od níž se vše odvíjelo. Byt je rozdělen na tři části - denní, noční a pracovní. Ty jsou od sebe odděleny buď posuvnými dveřmi (denní/noční), nebo schodištěm (denní/pracovní).

Měli jste nějakou základní vizi, jak by měl interiér vypadat?

Andrea: Líbí se mi interiéry, kde je použito hodně barev. Jsou veselé, vzdušné a přátelské. Ale po zralé úvaze jsme se rozhodli pro zcela odlišný styl, přiklánějící se více k přírodě. Výrazné barvy se brzy omrzí, s tím už máme bohaté zkušenosti, proto jsme volili zemité tóny v kombinaci se sklem a hliníkem, případně leštěným kovem. Kladli jsme důraz především na designové osvětlení. 

Ondřej: Já jsem byl naopak už od počátku pro neutrální tóny. Výrazné barvy jsou pěkné, ale nesplňují mou představu o klidné atmosféře domova. Chci doma odpočívat a Andreina oblíbená jasně oranžová by mi nedala spát (smích).

Bydlíte tady sami, ale v bytě jsou dvě ložnice. Neuvažovali jste o jiném využití volného pokoje?

Andrea: Samozřejmě že uvažovali. Padaly tu návrhy jako domácí tělocvična, ateliér, společenská místnost apod. Ale nic z toho bychom ve skutečnosti nevyužívali. Zvolili jsem proto další ložnici, což se hned ukázalo jako nejschůdnější řešení. Máme mnoho přátel mimo Prahu, a když se dozvěděli, že máme nový byt, rozhodli se nás hromadně navštěvovat. Ložnice pro hosty tedy přišla vhod.

Ondřej: Nejdříve jsem s ložnicí pro hosty nesouhlasil, ale musím uznat, že je to praktické. Když se s Andreou jednou za čas pohádáme, nemusím spát na gauči (smích). Samozřejmě plánujeme, že z druhé ložnice bude jednou dětský pokoj, ale na to je ještě čas.

Všimla jsem si, že v horním patře, kde se nachází pracovna, je také kuchyňský kout a pohovka s televizí. Není to zbytečné?

Ondřej: Horní patro obývám především já a často sedím u počítače dlouho do noci. Takhle mám vše, co potřebuji, po ruce. Mohu si udělat pauzu a odpočinout si u televize nebo si uvařit kávu, aniž bych sešel dolů. Když odběhnu od práce na chvíli k Andrei, začneme si povídat, řešit obvyklé starosti a následně už nejsem schopný přepnout zpět na pracovní režim.

Foto: archiv redakce

Andrea: Mě to takhle také vyhovuje. Vím, že Ondra potřebuje k práci klid. V předešlém bytě jsme měli obývací pokoj spojený s kuchyní. Ondra pracoval ve svém koutě a já ho nechtěně rušila prací v kuchyni či puštěnou televizí. Jeden z nás musel vždy ustoupit. Takhle si můžeme oba dělat, co se nám zamane.

Máte prostornou střešní terasu. Využíváte ji často?

Andrea: Záleží samozřejmě na počasí, ale dá se říct, že pokud je příznivé, jsme tu téměř pořád. Kdy se vám poštěstí užít si v Praze sluníčka? Skvěle se tu relaxuje. Často zveme přátele na grilování a všichni si to moc pochvalují.

Ondřej: Pozitivní na tom je, že i když jsme občas dost hluční, nikoho nerušíme. Sousední terasy jsou situované na opačnou stranu domu a dělí nás od sebe několi bytových jednotek. Musím říct, že si ale nejvíce pochvaluji vířivku. Patří ke standardnímu vybavení bytu. Oba jsme byli toho názoru, že takový luxus nepotřebujeme, ale kdo jednou zkusí...

Vzkázali byste něco párům, které hledají společný byt?

Andrea: Rozhodně se nenechte odradit prvními neúspěchy. Chce to čas a vytrvalost.

Ondřej: Určitě se budete často hádat a vaše názory se budou rozcházet. Zkuste to překonat a najděte nějaký kompromis, co se financí i vybavení interiéru týče. Stojí to za to.