12.07.2018

Žít ve velkoměstě a přitom si užívat všech krás života v zeleni se poštěstí málokomu. Rodině v Troji by ale mohl závidět každý milovník přírody. Vždyť koho z nich už někdy uspávalo vytí vlků tak jako každý večer obyvatele jedné z pražských čtvrtí? V tomto případě jde samozřejmě „jen" o vlky ze sousedící zoologické zahrady, ale nejen to dělá domov mladých manželů a jejich dvou dětí hezčím.

Než jste se sem nastěhovali, žili jste v centru Prahy. Co vás přivedlo do Troji?

Již delší dobu jsme uvažovali o stavbě rodinného domu, ale od začátku jsme věděli, že chceme stále využívat výhod bydlení ve městě. Zavrhli jsme tedy satelitní městečka a další lokality v okolí Prahy a začali hledat příjemné místo s dobrou dostupností. Troja byla jednou z několika možností. Nejdříve jsme měli zájem o menší pozemek, sousedící s tím, kde jsme nakonec začali stavět. Pozemek je svažitý a poskytuje nádherný výhled na celou Prahu, to nás zaujalo především. Naši nynější sousedé však byli rychlejší a my jsme se už začali s touto lokalitou pomalu loučit...

Jak se vám podařilo získat hned vedlejší pozemek v místě, kde je pozemků na prodej tak zoufale málo?

Měli jsme štěstí, že realitní makléř, se kterým jsme jednali ohledně původně vybraného pozemku, věděl, že vedlejší pozemek získali v restituci lidé žijící v zahraničí a že ho pravděpodobně budou prodávat. Asi po půl roce nás kontaktoval s tím, že je skutečně na prodej. Neváhali jsme, pozemek hned koupili a začali stavět.

Koho jste si vybrali pro stavbu domu a proč?

Nechala jsem se inspirovat odbornými časopisy a myslím, že právě v Moderním bytě byla představena stavba, která mě okamžitě zaujala. Kuriozní je to, že jsem se později dozvěděla, že stojí také v Troji, dokonce ve stejné ulici jako náš dům, a navíc že majitelé jsou lidé, se kterými se docela dobře známe...

Dům stojí na svažitém pozemku, to nahrává zajímavému prostoru, ale někdy to může být i nepraktické...

To ano. Příjemné je, že z každého patra máme výstup na zahradu. V domě je ale dost schodů, proto jsme původně uvažovali o stavbě výtahu. Nakonec jsem ráda, že jsme ji neuskutečnili, v tak dobré fyzické kondici jsme snad ještě nebyli. Odmítám přijet autem k výtahu, výtahem až do kuchyně a potom si platit fitcentrum...

To by opravdu nedávalo smysl... Jak jste řešili interiér?

Nejdříve jsme sice uvažovali o interiérovém studiu, ale rychle jsme došli k závěru, že chceme-li, aby byl interiér s exteriérem dokonale propojen, nejjistější je oslovit autora exteriéru. Tento přístup se nám osvědčil.

Jaké byly vaše konkrétní požadavky?

Hlavním požadavkem bylo co nejvíce otevřeného prostoru, abychom celá rodina mohli být stále v kontaktu, abychom věděli jeden o druhém. Původně jsme ani nechtěli, aby byl dům tak velký. Až v průběhu výstavby jsme zjistili, že dům musí být větší, než jsme si představovali, aby se do něj vešlo vše, co jsme v něm chtěli mít, a tak je co největší otevřenost celého prostoru opravdu nutná...

Dále jde spíše o drobnosti. Například zázemí pro pračku, sušičku apod. jsem chtěla umístit v patře, kde jsou koupelny a ložnice. Tohle řešení si nemůžu vynachválit. Cesta špinavého prádla tam, kam patří, je mnohem jednodušší a kratší, než kdybychom toto zázemí měli v suterénu.

Jaké místo jste si v domě oblíbila nejvíc? Kde nejraději trávíte svůj čas?

Určitě na terase. To je pro mě opravdová relaxace. Díky tomu, že dům stojí blízko zoologické a botanické zahrady, je všude kolem plno zeleně. Ze zoo se k nám dokonce donášejí jedinečné zvuky... Pravidelně je to třeba vytí vlků, což je v Praze docela exotika, stejně jako když si jdu ráno zaběhat podél Vltavy a přitom můžu sledovat žirafy. Jsem ráda, že právě toto místo se stalo naším domovem.