21.09.2022
připravila: Sabina Bařinová

Příroda na dosah ruky, historická výstavba co by kamenem dohodil, vinice na protějším kopci. Tu pohodovou atmosféru místa dobře situovaného pro život prostě nelze nemilovat!

Není se vůbec čemu divit, že před pár lety Troja naprosto učarovala i tříčlenné rodinně, která se rozhodla právě tady zapustit kořeny. Ve spolupráci s architektonickým studiem de.fakto tak začala v rámci citlivě zpracovaného developerského projektu vybírat byt, který promění ve svůj domov. Bytový komplex, na který se nakonec po dohodě s architekty rozhodli vsadit, je součástí původní zástavby Trojského zámku, což zásadním způsobem určuje celkový charakter veškerých prostor, nad kterými drží ochrannou ruku také památkáři. „Klient nás oslovil hned na začátku, ještě před výběrem bytu, takže jsme diskutovali o jednotlivých dostupných variantách. Nakonec vyhrála varianta přízemního bytu se zahrádkou – v průběhu plánování se totiž zjistilo, že se rodina rozroste o další dvě děti. Byt se zahradou byl tím pádem zcela jasná volba,“ prozradil architekt Otto Urbanec.

Foto: Lukáš Hausenblas

Dubový základ

Na užitnou plochu 120 m² se vešlo všechno, co si rodina mohla přát – dva dětské pokoje, ložnice, vstupní hala, dvě koupelny, toaleta i obývací prostor s pracovním koutem, jídelnou a prostornou kuchyní. A protože už měl klient s prací studia osobní zkušenosti, rozhodl se v tomto případě dát autorům volnou ruku. „Chtěli jsme respektovat historickou podstatu objektu a snažili jsme se jedinečnou atmosféru promítnout i do interiéru – ovšem v moderní formě, aby bydlení plně odpovídalo potřebám současné rodiny,“ nastínil autor. Do popředí se dostaly přírodní tóny dubového dřeva, které prostupují skutečně celým interié-rem. V privátní ložnicové části se pak k dubu připojila i dýha z vlašského ořechu. Oproti klasickému zámeckému principu práce se dřevem se však architekt rozhodl pro odlišnou a o poznání modernější techniku skládání dýhy. Na ložnici plynule navazuje jedna ze dvou elegantních koupelen vyvedených v bílém mramoru s jemnou kresbou. Svěží dojem jemně doplňuje nenápadný sprchový kout a dýhovaná komoda pod umyvadlem. Druhá koupelna v bytě se drží stejného principu, sprchu však nahradila vana a skříňku z ořechu zase poctivý dub. Osvědčené podobě se nevymyká ani samostatná toaleta u vstupu – ta se však dočkala designové keramiky v hedvábně černé, která se těší oblibě především u dětí.

Televizní stěna ze skla

Velmi rafinovaného řešení se dočkal pracovní kout. „Pracovnu jsme se rozhodli vyřešit optickým trikem. Na skleněnou příčku jsme zavěsili televizi a za ni jsme schovali dvě pracovní místa. Je to takové netradiční, ale velmi vzdušné řešení.“ Díky tomu jsme zachovali dostatečný prostor jak pro nezbytnou pohovku, tak pro jídelnu s až osmi místy a kuchyňskou linku s neopomenutelnou vinotékou.

Foto: Lukáš Hausenblas

Dobrodružství v pokojíčku

Velkou pozornost autoři interiéru věnovali také dětským pokojům, jejichž koncept se během realizace musel nejzásadněji změnit. Z jediného pokoje se staly dva pokojíčky vzájemně oddělené pouze posuvnými dveřmi se zrcadlem, a nabízejí tak prostorovou flexibilitu v závislosti na náladě jednotlivých ratolestí. O porci soukromí se v obou dětských místnostech starají patrové postele s přiléhajícími boxy, jež slouží jako hravá prolézačka či bunkr. „V dětských pokojích jsme se snažili citlivě pracovat s barevností. Středobodem každého z nich je pestrobarevné zábradlí poschoďové postele, které skvěle funguje s umírněnou béžovou a černými detaily. Veselé motivy na zábradlí pro nás vytvořil pan malíř Rudolf Brančovský,“ prozradil s úsměvem architekt. Nejedná se přitom zdaleka jen o obraz. „Jednotlivé motivy jsou upevněny na magnetech – děti si s nimi mohou libovolně hrát a pak je zase vrátit na zábradlí.“ Oběma pokojíčky se po stropě pne světelný had, který je vzájemně propojuje, stejně tak jako černá silueta pohoří na zdech. Ta je z části tvořena magnetickým a zároveň popisovatelným povrchem, a děti tak nemusejí váhat projevit svou kreativitu. Motiv hor však nezůstal jen v pokojíčcích, objevuje se i jinde v bytě – na dveřích do ložnice se vypíná do výšky švýcarský Matterhorn, chodbu pak obsadila fotografie Himálaje na zrcadlovém povrchu. K motivu přiléhají další skleněné panely, které do pohybu v bytě vnášejí mimořádnou dynamiku.

Foto: Lukáš Hausenblas

Otto Urbanec

architekt

„Rád pracuji s přírodními materiály a atmosférou, kterou vytvářejí,“ prozradil na sebe absolvent architektury na pražském ČVUT. Ve svých návrzích se drží jednoduché, ale vyvážené kompozice a kromě hojného využití přírodních materiálů neváhá ani s použitím barev, které mají při správné volbě moc dodat interiérům na nápaditosti. „Na architektuře mě nejvíc baví skutečnost, že v sobě snoubí kreativitu s technickým přístupem. A na konci do sebe musí všechno zapadnout.“ Spolupráci se studiem de.fakto navázal už během studia a zůstal mu věrný dodnes. Hlavní instancí úspěchu jsou za něj jednoznačně lidé. „Naše síla je především v kolektivu, který je mladý, nápaditý a přátelský. Takové prostředí nám umožňuje budovat velmi osobitý přístup k architektuře, díky kterému mohou vznikat naprosto výjimečné realizace.“

Foto: Lukáš Hausenblas