26.10.2020
připravila: redakce

Zahraniční byty mohou být zdrojem obdivu, údivu, nepochopení i inspirace. Často vycházejí z jiných tradic, odlišné kultury, respektují jiné prostředí.

A tak jsme si řekli, že se zeptáme, jaké emoce vzbuzuje vybraný interiér u nás.

Foto: archiv redakce

***

JANA POLOMOVÁ

redaktorka

Foto: archiv redakce

Hnutí Bauhaus i práci Pieta Mondriana obdivuji, tento odvážný projekt architekta Rustema Urazmetova mě proto zaujal na první pohled. Charakteristické barevné schéma, přísná geometrie nábytku i doplňků a promyšlené detaily působí tak věrohodně, že se v bytě jeho obyvatelé zaručeně musí cítit být živoucí součástí některé z Mondrianových slavných Kompozic. Líbí se mi praktické členění interiéru, důmyslně řešené úložné prostory a převaha bílé barvy, které dohromady vzbuzují dojem, že byt s nepříliš velkorysou plochou 72 m2 je mnohem větší. Ráda bych zde strávila pár nocí třeba v rámci objevování Moskvy, ale pro každodenní život mi syté odstíny a převaha pravých úhlů připadají až příliš křiklavé a radikální jako inspirace sama.

*

Ing. arch. MARTIN STÁRA 

architekt, Studio Perspektiv

Foto: archiv redakce

Moskevská realizace interiéru je dobrým příkladem toho, čemu říkám „clickbait“. Bílý byt, je doplněn výraznými barvami, prvoplánově inspirovanými Mondrianovými malbami, a pro posílení dojmu ještě akcentován konturami černých linek. Na internetu se neztratí, každodenní život se vším, co přináší, je trochu jiné téma. Neumím si představit, jak se každý den ráno probudím do žlutého prostoru. Je však obdivuhodné, jak autor dokázal sladit barvy látek, podlahy i stropu. Z celkového provedení je jasné, že pracoval s minimálním rozpočtem a to se podepsalo na detailech. Na papíře je práce s velkými barevnými objemy zajímavou myšlenkou, realizace ale skrývá mnoho úskalí při návaznosti materiálů u vestavného nábytku nebo podlahových lišt. Vybraný nábytek také nepřinesl mnoho nápadů, ikonické židle Chair One od Konstatina Grcice jsou příjemným vizuálním akcentem spíše na zahradu, ale pohodlně na nich sedět moc dlouho nelze.

*

JANA PLODKOVÁ

herečka

Foto: archiv redakce

Dívám se, dívám a vidím výkřiky barev, které za rok vyblednou. Žlutá ložnice vzbuzující otazníky, zdali žlutá je ideální pro spánek a zdali můžu pořídit povlečení v jiné barvě než ve žluté. Bílá kuchyně, příslib něhy poražený židlemi připomínající Lamborghini. Červená vstupní hala jako prostor pro agenta Coopera, režie David Lynch. Levitující odkládací bar, který na první pohled zaujme. Vše má své linie a pravidla. Jako Rubikova kostka. Ale ať se dívám, jak se dívám, nedotýkám se. Nedotýká se mě to. Jsem v prostoru hry na jinakost, kde není pro život místo. Jsem v galerii. A to jsem asi správně, když inspirací byl Mondrian.

FOTO: MOJMÍR BUREŠ A PETRA PIKKELOVÁ (PRO ONA DNES / MF DNES)